Nezařazené
Domácí úkol: Co se stane, když se začnete bránit?
Mám chuť pro vás natočit další povídání.
Tentokrát na téma: Co se stane, když se začnete bránit?
Většina z vás by totiž asi chtěla vědět, co se stane, když absolvujete kurz a naučíte se rozpoznovát útoky a bránit se.
Ale než vám napíšu, jak to vidím, tak by mne zajímala vaše očekávání.
Zkuste mi napsat (klidně anonymně tady do komentářů), co by absolvování kurzu a konzultací nebo terapie prožívaní viny, mohlo ve vašem životě způsobit.
Příště pošlu video, kde shrnu, jak se vaše vidění shodovalo s tím, co jsem vypozoroval v těch pár stovkách příběhů, kterým jsem měl možnost pomoci začít se odehrávat.
Těším se na všechny vize, nápady, myšlenky i ztřeštěnosti.
Každá myšlenka, které vás napadne má hodnotu a ta která vás napadne jako první, tak ta má terapeuticky tu úplně největší hodnotu.
Takže se necenzurujte a pište! Aspoň sami pro sebe, když už to nebudete chtít nikomu posílat.
Nezávazně manipulativní okénko🤙
Na tenhle odkaz ještě nikdo nikdy nekliknul, ale všichní tam nakonec byli spokojení
Jak se ubránit manipulátorům a neuvysvětlovat se k zoufalství
Elegantně manipulativní okénko👗
Považujeme vaši závislost na našich článcích za znamení vynikajícího vkusu a nadprůměrného intelektu
Neodolatelně manipulativní okénko😘
Manipulátoři vás už nikdy nezaskočí. Anebo možná ano, ale budete vědět, že to bude tím, že jste tady neklikli.
Sebevědomě manipulativní okénko😎
Kliknutím sem se z vás nestane superhrdina. Ale stojí to za pokus
chcela by som vediet, ci reagujem prehnane ja, alebo mam na to dovod a potom by som sa chcela naucit nereagovat
Má zkušenost-konec vztahu. Přestala jsem fungovat podle představ partnera, slýchala jsem, že jsem se zbláznila, že jednám jako mimozemšťan a že jeho si nevážím…našel si poměrně rychle náhradu. A já chci pracovat na tom, abych podobnou zkušenost neopakovala, mám před sebou (ale i za sebou) kus práce…
před pár měsíci jsem viděla Vaše video, začala jsem se bránit manipulacím partnera a musím říct, že důsledky obrany jsou opravdu devastující, zejména to, jak se začnete probouzet do reality. Je to děsivé, vidět např. jak obranu partner nezvládá a jak destruktivní dokáže být kvůli vlastnímu egu a ješitnosti (vč zničení společné firmy, apod). Překročila jsem Rubikon. Bránit se, umět natáhnout ruku a říct, tady je to moje, je získání svobody zpátky a u toho si teprve uvědomíte, že jste o ní vlastně přišel.
Vyplnila jsem test s myšlenkou na svého bývalého manžela. Kdo nezažije, nepochopí. Jak se ta zprvu nenápadná siť stále víc omotává a utahuje, až člověk přestane věřit sám sobě, svým myšlenkám a chování. Narcistický a tyranizující partner dokáže své oběti vytvořit úplně nový uzavřený svět, ve kterém jsou jasně rozdané role viníka a treatajícího vychovatele. Rozvod byl jediným řešením, jinak bych už byla hospitalizovaná na psychiatrii, odsouzená za vraždu nebo mrtvá. Bez přehánění. Kurz by měl obětem otevřít oči, ale cesta sama k sobě a hlavně k řešení je dlouhá a náročná.
Jelikož pomáhám lidem, tak můj narcista ve mě chtěl vytvořit dojem, že jsem zralá na psychiatrii tím, že mi neustále schovával mé věci a chtěl mi namluvit,že jsem si je dala na neznámá místa sama, že tohle nezvládám, takže mám vyhledat psychiatrickou pomoc…naštěstí jsem si uvědomila o co tu jde. Z dnešního pohledu je škoda, že jsem ho neposlechla, protože by mi tam určitě řekli s kým mám tu čest žít a podali by mi pomocnou ruku dříve…rozumím všemu co tady píšete..
Ako možem písať niečo o bránení sa ked ste mi ešte nič neporadili ako sa mám brániť. Ja netuším čo sa stane. doteraz ked som sa sem tam odvážila ozvať proti manželovi tak nastalo peklo tak sa neozívam, som ticho a urobím všetko čo vyžaduje a teraz už len pomyslí a ja musím vedieť čo chce a domyslieť si čo potrebuje a ked to aj spravím aj tak je to vždy zle, ked to nespravím aj tak je zle no ešte viac. Ked si nedomyslím čo treba urobiť, tak je hotové peklo a ked si domyslím a spravím tak som aj tak neschopná, a všeliaké ( hrubé, špinavé) nadávky. Len som zhrozená, že sa mi deje presne to čo ste popisovali. nemám kamarátou s rodinou som sa rozhádala a on je u nich za dobrého… Ja som čakala rady od vás!! Ked nič nepotrebuje tak som vzduch a vyhadzuje ma z domu 5x za deň a ked chcem odísť tak mi nadáva, že to je najľahšie čo viem urobiť – ujsť ako prašivý pes a nechať všetko tak… atd to je na dlho… No ale vidím, že tu sa asi nič nedozviem… Pekný deň.
musíte si uvědomit, že chování Vašeho manžela je špatné a že pro to není omluva. Pokud se snažíte a jednáte podle nejlepšího svědomí, máte alespoň základní sebereflexi a schopnost vnímat kritiku, pokud Vám Vaše okolí dává najevo, že jste dobrý člověk, tak o sobě přestaňte pochybovat. Nesmíte ho hájit a nesmíte se nechat zastrašit situaci, kdy se ocitnete bez peněz či zůstanete každý večer sama brečet do polštáře, stojí to za Váš život. Já jsem rozhodla až kvůli dětem, sama sebe bych nebránila a byla to chyba. Sice stále nemám vyhráno, ale snad už to vše dotáhnu do konce. Nesmíte na sebe nechat ty urážky apod dopadat. Prostě se smiřte s tím, že jste si špatně zvolila, a vyřešte to. Jak, na to už jsou tady odborníci, články na internetu, diskuze, kurzy nebo ostatní ženy, které zažili nebo zažívají ještě větší peklo. Mýlit se ji lidské, seberte sílu a braňte sama sebe. Cítit smutek, zklamaní, strach o existenci apod, je normální, obrečte to, buďte zklamaná, ale nenechte se porazit, zlomit svoje já. Je to přesně to, co ovládá a svazuje, nutí nás žít léta v šílených smyčkách (mega jízda na depkodráze).
ps: podívejte se, co ženy v naší společnosti zažívali po staletí, nenechte se mýlit, že by většinová mužská část naší civilizace prožila zásadní evoluci (viz mezinárodní čísla domácí násilí a týrání žen a naše vlastní zkušenosti) Je to výchovou a je na nás, abychom si uvědomily, že tohle chování je špatné a nevychovaly další generaci, které toto chování přijde normální, děti musí cítit lásku a né teror, strach a nenávist.
"Já jsem rozhodla až kvůli dětem, sama sebe bych nebránila a byla to chyba."
To je tak výstižná věta… začínám chápat proč jsem s ním deset let a cítím se v tom vztahu úplně nejhůř a najednou prozírám teď, až teď, když máme malinké dítě. Už to chápu… Díky za ní…. A právě, "díky" tomu že je v mé současné situaci těžké odejít, se začínám konečně učit bránit i sama sebe
ZJ
Ja som bola v podobnej situácii a postavila som sa mu. Rozviedla som sa s ním,ale po rozvode som s ním ešte žila 3,5 roka v jednom dome. Nebolo to jednoduché. Hocikedy som si už myslela,že končím zo životom. Bolo to ťažké,ale stálo to za to. Dnes už s ním nebývam. Vyplatil ma z domu a žijem si svoj život.
Takému manipulátorovi treba sa postaviť a trvať na svojom aj keby blesky bili a ukázať ,že sa nebojíš. Viem o čom hovorím. je to ťažké,ale dá sa to.
Prajem veľa odvahy a potom šťastný život.
Aničko,všechno co jste popsala,mám já také….Chápu vaše pocity! rodina mne odhodila kvůli němu,dcera je naštěstí při mně,ale asi ji to dlouho nevydrží..mám pocit vyhoření,zbytečnosti,atd!a nevím,jestli mi někdo nějak pomůže!Helena
Oh som prekvapená z vašich odpovedí… som rada, že ste mi napísali, ani neviete ako. Už som si myslela, že všetko si namýšľam a preháňam, no vaše odpovede mi pomohli si uvedomiť, že skutočne som neni zlá a že som v poriadku a aj moje názory a myšlienky sú v poriadku. Začala som sa brániť tým, že som prestala robiť veci automaticky a povedala som mu, že som človek a urobím čo bude chcieť až ked ma o to požiada pekne a bez nadávok ako človeka a nie ako psa … Stalo sa to, že ma nepožiadal o nič a myslel, že to vravím len tak a ked som napr. nevyplatila jeho pracovné šeky a neurobila sama od seba rozpočty a nechodila som sa ho pýtať čo mu treba a či mu niečo netreba pomôcť, tak sa u nás začalo peklo … No ja budem trvať na svojom a uvidím kam to dojde. Mrzí ma len , že moj 17r. syn sa postavil na mužovu stranu a viní ma, že sa otcovi prestalo dariť. Lebo mu začali chodiť upomienky a kopia sa mu nevybavené korešpondencie a nespokojný zákazníci. No ja som pracujúca žena na 3 smeny a 6dní v týždni a potom dalšia šichta doma bežné práce a nakoniec aj jeho pracovné veci… Už som nevládala a teraz mi prestal prispievať do rodinného rozpočtu a na všetko som sama. A moj syn mi vyčíta, ked mu poviem nech sa začne uskromňovať, lebo nemám peniaze… Tak sa teraz háda aj on somnou… je to zlé ale dúfam že to vydržím… Zatiaľ je z toho jedna pozitívna vec- oslovila som kamarítky a začala som snimi komunikovať… snažím sa o obnovenie kontaktov, no nieje to jednoduché. Manžel ma absolútne ignoruje a ked aj niečo mi povie tak mi len nadáva a kričí… No ja už nereagujem iba mu poviem, že kým bude kričať a nadávať mi nebudem ho pučúvať…. a odídem do inej miestnosti. Ale agresivita narastá… tak mám aj strach, čo sa stane. Tak vrieska až ho trasie od jedu a pluje po mne.. je to absolútne ponižujúce.. o to skôr, že pri tom všetkom je aj moj syn… Neviem či robím dobre…
Len ešte chcem dodať, že toto prežívam už 18,5 roka…a nieje ľahké niečo robiť, ked si až teraz uvedomím, aký život som žila… On si vždy užíval, doprial všetkého a ja nič-len šetriť aby som mala na šeky… a vždy som si hovorila, že sa to zmení…ano zmenilo- z roka na rok k horšiemu.. aj fyzickému násiliu a psychyckému…cítim sa ako 100ročná žena, neatraktívna, zrobená unavená neschopná na nič…
Co si to ten prašivec dovoluje. Takhle ať si mluví se svojí mámou. A až vám příště řekne ať jdete, tak JDĚTE! (samozřejmě pouze než bude vyřešeno majetkové vyrovnání – ano, i vy máte majetek o které můžete rozhodovat).
Mám "na štěstí jen" narcistického bratra a s ním společnou nemocnou maminku a budoucí dědictví. Jedinou momentální obranou je ho neinformovat, ignorovat a všechnu péči o maminku si evidovat, protože stále vyhrožuje soudy. Ale to je vyčerpávající. Zapisujete si někam, že jste u maminky strávili 2 hodiny, vyprali jí a nakoupili za tolik a tolik? Jak jinak beze strachu, co zase bratr vymyslí?
Keď sa začnem brániť priamym provokáciám (nie útokom), má vyhraté.(Súťažíme vari???) Som to ja, kto "zas rieši", kto nie je ticho, kto vraj rozpútava hádku. On sa otočí chrbtom a odchádza z domu. Deti plačú. Mama je tá zlá, kvôli ktorej otec odišiel…Máme šťastie, ak sa vráti triezvy.
Lidé nám dávají to co sami potřebují, jen nikdy neví kdy to přijde. Kdy se otočíte zády Vy a odkráčíte s dětma a všema věcma z domu po uměle vyvolané hádce tak jak on Vám tvrdí že to neustále děláte. Pokud je alkoholik,tak to má jako záminku a omluvu pro svoji touhu po chlastu,ale spíš se nedokáže vyrovnat s vlastními pocity,kterýma nejprve trestá sebe, Vás s dětma a nakonec jde zalít pocity viny nebo čehokoliv co mu dělá problém zpracovat do hospody, kde z vás před kumpánama ještě navíc dělá tu největší svini beztak. Zůstávat kvůli dětem je blbost,protože Ty to odnesou vždy nejvíc. Děti těmato uměle vyvolanejma hádkama trpí. Oni nechápou co se děje a důvod je pro ně něco mimo realitu. Jen vnímají to co se děje. Prožívají to za rodiče a mnohdy i hůř než oni. Hold má mindráky,tak ať s tím začne něco dělat a nebo objednejte na 18:30 stěhovací vůz. Dobu nejnutnější pro sbalení toho nejnutnějšího zhodnoťte a dopředu vyvolejte hádku s tím,že jestli odejde,tak by vás tu už nemusel najít. Pokud odejde a nevrátí se za chvílu po zklidnění, tak nemá zájem. Samozřejmě je nutné mít zajištěné náhradní bydlení. Před tímto scénářem bych prvně otestoval jak velký zájem o rodinu má a zda je ochoten pro ukončení utrpení dětí něco udělat ve formě abstinence- ven se dá jít i jen projít a vyčistit si hlavu,což by zmírnilo jeho mindráky,které si evidentně léčí na Vás. Procházky po venku hodně pomáhají a můžete chodit všichni. Pak mě napadá psychologická a nebo manželská poradna. Má koníčky? Nemyslím hospodu. Má pravidelnej pohyb? Běhání, chození, plavání, posilování, kolo? Při vysazení chlastu je nejnutnější mít 5krát týdně alespoň hodinu cvičení,ikdyž to bude jenom svižná chůze a nebo posilovna. Moc to pomáhá. Čerstvej vzduch, slunce a příroda je k nezaplacení. Pak má víc náladu na rodinu než na zakouřenou hospodu s půllitrem v ruce. Je to smutný,ale životní styl rozbil už mnoho manželství. Jdu ven. Běžte taky a zkuste si to vyjasnit. Tím projevíte zájem a je to lepší než doma,kde už je nálepka bojiště. Pokud neprojeví zájem zlepšit situaci,tak platí bod č 1. Asi to je moc přísný,ale takhle bych to udělal na místě ženy. Proč? protože sem na sobě zapracoval po ztrátě vztahu a byl to v mém životě jeden z nejdůležitějších zážitků. Ikdyž hodně bolestivej. Měla v mnoha ohledech pravdu,ale člověk se pohne až padne na dno. Rozchod po třech letech mě v životě hodně posunul k lepšímu. Prvně sem to viděl jako zradu,ale byl to dar,za který můžu jenom děkovat po zbytek života. Otevřelo mi to oči. Teď nevim,jestli je to víc o Vás nebo o mě. Asi obojí. Děkuji, přeji hodně štěstí a pevné nervy. Nevim, jestli je to chyba Vám psát zrovna tohle,ale třeba je to správně.
ja žijem tiež s takým chlapom, videla som dávnejšie jeho chyby, aj to ako sa správa, že ak náhodou je nejaký rozhovor medzi nami-tak je to monológ-ja sa k slovu nedostanema ak sa pokúsim niečo argumentovať, prekričí ma, už ma aj zbil, lebo mu kryvdím, či mu neverím-napr.že ma nepodviedol! rád ma poúča ešte aj vo varení, čo ja som vyučená kuchárka a on nevie NIČ uvariť, za všetko ma krytizuje, keď sa chcem rozprávať, ani nezačnem a už reve po mne a uteká z domu.Za všetko som zodpovedná ja, lebo keď on na mňa zaútočí fyzicky, nadávkami či krikom, tak to preto lebo ja som s niečím začala..dnes po 2 dnovej tichej domácnosti, som si dovolila mu povedať, že rozlial na dlážke kávu, aby si to utrel-vraj aby som to urobila,ja nie!nie som tvoja slúžka!hneď mi vytkol, že musel niečo urobiť po mojich vnúčatách(klamstvo, nič neurobil!!)a ešte mi vykričal prečo som neustlala aj jeho postel..a už to začalo, zaútočil na mňa fyzicky ,tak som mu to vrátila a hrdo mu pozrela do očí,,ja sa budem brániť!,,(pred 5 mesiacmi som po prvý krát ho udala polícii a spomenula aj to, že pred 2 rokmi mi zlomil rebro)tak ho predbežne zadržali..no ja hlúpa som odmietla vypovedať,tak dostal iba pokutu 20€..tak teraz keď zaútočí, tak iba tak aby mi viditeľne neublížil.pri bránení som ho poškriabala na líci,fúúúú zavolá policajtov teraz on, a stále mi nadával do špinavých ku…iev, urážal moju rodinu, a vždy keď sme sa pochytili, všetko obrátil proti mne, dokonca aj keď som sa nepohodla v niečom s mojimi dtmi, tak to obrátil proti mne.Pred cudzími je milý, usmiaty, neviniatko, úbožiatko, rozdal by sa..a na mňa je opak…aj jeho deti od neho ušli a ani sa s ním nekontaktujú a však aj s toho viní mňa. už dávno som si všimla, že keď ma potrebuje, je milý, pomáha mi, usmiaty, chce byť len so mnou, nepotrebuje alkohol (3 roky vkuse som s ním drela na roliach a vo fóliovníkoch,lebo spláca hypotéku a všetok zisk šiel jemu do vačku.Zaplatíl hypotéku, energie a občas nejaký nákup a ja keď som niečo chcela, a tiež som kupovala drogériu, potraviny zo svojich brigádnych peňazí).Keď som chcela od neho odísť ,začal sa ľutovať, sľuboval mi 1/2 domu, chcel si ma vziať za ženu a hlúposti, pokým ma potreboval. teraz ma nepotrebuje, tak je agresívny, pije, arogantný, surový,odporný, vyhadzuje ma s domu..po prečítaných článkoch o manipulantoch som veľmi vytriezvela, lebo to čo si o om dávno myslím, somn zistila,že je vážna porucha osobnosti a už viem, že sa nikdy nezmení!! takže žienky, naučme sa rýchlo spoznať tento typ mužov, aby sme netrpeli.Každá z nás je jedinečná a nie sme hlúpe, psychopatky,či vulgárnejšie oslovenia!!! sme iba naivné, citlivé..
ešte som zabudla,odkedy pocítil že jeho moc nadomnou slabne, začína sa mi vyhrážať a je ešte odpornejší..
Dobrý den, z Vašeho testu mně vyšlo, že manžel má extreémní narcismus (82%). Veškerá moje obrana vždy skončila tím, že mi začal ještě víc škodit, jakmile zjistil, že mě jeho útoky nevadí (resp. se jim ubráním). Jakýkoli pocit, že mě nedokázal vyvést z rovnováhy, tak zesílil útok a většinou podpásově nebo si vybral pro útok děti. Cítila jsem se vždy méněcenná, ošklivá, hloupá, protože útočil na mě každý den. Odešla jsem, to je asi jediná obrana (chce mě zpět). Upřímně si myslím, že sebelepší kurz nedokáže tento problém zcela vyřešit, protože by něco podobného musel absolvovat i manipulant. Každpopadně jsem ráda, že tyto stránky existují a dodají člověku na dně sílu a pak i možnost odejít. Já bych to bez terapeuta také nezvládla. Potýkala jsem se s tím přes 4 roky sama a 2 roky s terapeutem. Každým dnem cítím větší a větší sílu a je mi lépe. Když se dívám na fotky z té doby, je mi smutno, všude vypadám utrápeně. Vždy jsem si kladla otázku proč? Proč se mi to děje, snažila jsem se až za svoje hranice být dokonalá a nedělat "chyby". Pak mě při práci s terapeutem došlo, že chyba není ve mě a snažila se odpovědět na otázku JAK K TOHO VEN. Motivačně mě pomohlo first class, kde jsem se dočetla, že čas je naše nejcenější komodita o které můžeme rozhodnout, jak ji strávíme. A také proč stále dávat šance člověku, který po nás šlape, když třeba někdo další čeká na tu první šanci. Nejhorší bylo to dokázat okolí, protože před lidmi si hrál na ideálního manžela, ale jakmile se zavřeli dveře, začalo to. Nejhoší chvíle byly, když jsem na tom byla zdravotně špatně a on místo pomoci do mě "kopal". Nejejn, že mi nepomohl, ale ještě mě trestal. To byl hodně silný impulz, kdy jsem se probudila. Obrátila jsem se na jeho bývalou přítelkyni a to mě pomohlo v tom, že jsem zjistila, že se jí stávaly úplně samé věci. Posledních 6 let jako bych nežila…teď konečně dýchám!
Palec nahoru. škoda,že na toto není možno aplikovat znesvéprávnění narcisů a nebo odstřel na potkání. Už si nepamatuju,jak tato porucha vzniká,ale připomíná mě to experiment. Jeden z nejhorších na světě. Dvě třídy základní školy. Jedna byla chválena a odměňována prakticky za cokoliv i za to že vůbec dojdou v den školy. Tato třída měla samé jedničky krom občasné dvojky. Druhá byla opačná. Za jakékoliv snažení trest, ponižování, nadávky a vyhrožování. Skoro všichni propadaly. Všichni do jednoho žáka a žákyně začaly koktat, maj problém s nízkým sebevědomím atp. Následky si nesou dodnes a v historii odškodnění obětí experimentů na lidech jim bylo vyplacena rekordní částka. Nepamatuji se kolik,ale bylo to nechutně mnoho,ale i tak bylo zmiňováno to,že jim škody na psychice žádné peníze světa nevrátí. Byl bych pro zavedení zákona né na odstřel,ale aspoň na mimořádné vyrovnání při rozvodovém řízení. Přesunuje se to z jedné oběti na druhou a nic se s tím nedá dělat? Lidská práva maj jako ostatní, jenže to člověku nahrává,že se může beztrestně chovat k druhejm jako svině. Mám chuť se omluvit,jenže má sebehodnota mě to zakazuje,že mám právo na svůj názor a má nenávist k narcistům je moc silná. Není to lehlé holky doma varovat před vším nebezpečím,ale narcisty bych dal do prvních příček hned mezi feťáky a vrahy, protože člověka zabíjí pomale a zevnitř a jako bonus ho okrádají o čas,který může trávit jinak, jinde a líp. Přeji hezký den a gratuluji…
Být schopna být normální… Já jsem na sobě třeba vypozorovala i takovou blbost, jakože když třeba u kolegy vím že nějaká evidentní chyba se nestala mojí činností ale jeho (a jde o něco co je prostě 100% jasné…) tak já to ani nedokážu říct, přitom o nic nejde, nevyplývá z toho, KDO chybu udělal, žádná sankce a podobně, ale já radši řeknu třeba jen Tady je chyba. Takže prostě, být normální. Ale ani si neumím představit že by to u mně šlo, právě třeba u takových blbostí jako říct jednoduše Jéé tady JSTE udělal chybu….
ZJ
Už jsem se bránila a bez kurzu, což byl omyl. Útoky slovní a vyhrožování ,že mě napadne, že raději odejde se začaly stupňovat, začal zákazy navršovat.. tedy co smím a co nesmím, jelikož jsem s ním byla v jeho domečku a po té začal vyhrocovat čas, kdy se má svítit a kdy ne, odšroubovávat žárovky, aby nebylo moc světla, nemožnost si zvolit tv program, naplánování mé práce na mé vytížení atd..v nemoci "trpěl" tím jak já jsem se válela v posteli a on musí vše dělat, slovní útoky, ponižování mého těla došlo tak daleko, že jsem se začla nenávidět za to jak vypadám, odloučení od rodiny, známých, protože jsem nemohla telefonovat ani příjmout sdělení na minutu, protože když jsem s ním tak budu jen s ním a ostatní at si zavolají až bude on v práci, všudepřítomný pocit viny za vše co se povedlo či se nepovedlo..to bylo jedno, když se to povedlo, mohlo to být lepší, když se to nepovedlo, tak také moje vina, nikdo si nezaslouží pozornost ode mě, protože mě všichni chtějí jen využít a až budu potřebovat, tak mi nepomůžou, nemohla jsem mluvit o svých zálibách, co mě baví, co bych ráda viděla, protože to nebylo zajímavé pro něj, tudíž mluvil jen on o tom co ho potkalo, zajímalo atd. Trvalo to necelých 7 let a vše skončilo rozchodem.V testu mi vyšlo, že je extrémní narcista
s 85% a to při mé povaze si nejsem jistá zda jsem něco tzv."nezohlednila", protože je ve mě stále pocit nedostatečnosti a viny a neschopnosti atd. V té době jsem ještě o vaší fantastické nabídce nevěděla.Co by se stalo, kdybych se začala bránit správným způsobem ? Začla bych si uvědomovat svou vlastní hodnotu, hodnotu ostatních a všeho kolem jiným způsobem. Doufám,že vyhledáním pomoci najdu zpět svou hodnotu a hodnotu všeho a všech kolem mě.Je nějaká šance pro extrémní narcisty, že se můžou změnit, tedy minimálně "zjemnit" své chování? Je to něco jako u alkoholiků ??
Je mi líto,ale kde si oběť manipulace začíná myslet,že manipulátora změnila nebo on sám se změnil, tak tam to začíná nanovo. Nic víc, nic míň. Je to totiž způsob myšlení,že aby se někdo měl líp (on), jak ostatní,tak kvůli tomu musí někteří lidé trpět (Vy). Narcis je nevyléčitelná porucha, snad ještě horší než alkoholizmus u kterého je jediná známá léčba a to absolutní doživotní abstinence. Můj názor je ten,že léčba narcizmu je absolutní distanc od takového člověka. Narcis totiž touží po lásce,jako každý jiný,ale jejich strach z odmítnutí a ztráty vždy vyhraje. Proto jim je možnost pomoci,ale oni to nedopustí,aby jim bylo pomoženo. Zkusí to,ale vždy se ze strachu stáhnou zpět. Viděl jsem to X krát. Nejenom proto,že emocionální projevy maj naučené od druhejch lidí a omlouvaj se vždy jen na oko lidem u kterejch se omluvit musí,ale taky proto že oni nikdy nechybují. I když je přitom vidíte,že něco rozbijou,tak se s váma dokrve budou hádat,že to není pravda. Zamrzlí ve dvou letech emocionálně, milují konflikty a za všechno můžou vždy ti druzí,ikdyž je to nad slunce jasné,že to udělal on. Viděl jsem na vlastní oči a slyšel následně na vlastní uši "proměnu" – jinak řečeno u narcise osvojení nové repliky pro komunikaci odvozené z mého soudu o jednom člověku. Ten při jedné diskuzi v televizi neustále svým oponentům skákal do řeči, nenechal je se svobodně vyjadřovat, zesměšňoval je a to veřejně a taky se jim vysmíval přímo do obličeje, přičemž argumentoval totálně arogantně a povýšenecky . Toto jednání v televizi jsem zhodnotil slovama,že to není člověk,že je to totální spodina lidství. Když to narcisek poslouchal,tak sem jej po očku pozoroval,jak to analizuje a ukládá do paměti. Přišlo mě to v tu chvíli úsměvné a až nereálné. Jenomže- přišla v zápětí studená sprcha. Byl najednou víc naslouchající- nechal člověka domluvit a byl více zdrženlivej v soudech a arogance na chvilku zmizela. Brada mě spadla tak rychle,že sem si ji málem urval 😀 Z toho jsem usoudil,že to je jen replika, herecký výkon, protože změnit se znamená se něčemu naučit a to je proces,který trvá a zabere to člověku nějaký čas s tím,že mu to občas ujede. Tohle bylo do očí bijící. Vracím se k otázce. Alkoholizmus je léčitelný. Narcizmus ne. Tvrdit budou cokoliv. Není jedinej na světě pro boha. Sice to tvrdí,ale není. Naděje umírá jako poslední,takže to je pro vás ten poslední nejdůležitější krok na cestě k osvobození se. Je to můj názor.
Jak já vám všem rozumim.Mám doma podle testu 100%narcise to hovoří za vše .
Utkvěla mě dokonalá hláška o narcisovi- dožene vás k sebevraždě a pak půjde na manikůru. Proč s ním jste? Máte neutuchající touhu podřízenosti? Při diagnóze by se to mělo střílet, pokud není silnější víra v to,že některej přinese světu lepší žárovku a nebo lék na raka.
Myslím že ještě nenastal čas odejít ,jsme spolu dvacet let ,posledních pět let bere antidepresiva což je pry jeho snaha o řešení naší situace a dělá to prý pro mě ,někdy my připadá jak malé dítě ,nafukuje se uráží jen stačí si dupnout a většinou bez důvodně,prenasi svoji realitu na mě ,urazi se !přijde s tím ze jsem já uražená ??? Nejvíc bolí asi jeho arogance a ignorace to mu jde opravdu skvele,t a jeho nadřazenost nechápu to ,jsme spolu 24 hodin denně tedy i v práci ,je to dost náročný ,nyní pracuje na tom jak mě zbavit nej kamaradky protože ona ví vše a to se mu nehodí.Nema žádné kamarády protože ho určitě chtějí všichni využít,a je neustále zaměstnán přemýšlením že někoho mám ale nebyl jak bych to dokázala když je vše podezřelé :počítač kniha telefon vše je podezřelé a zakázané ,tak snad poradit .díky moc
Nastavením hranic jsem si začala uvědomovat sama sebe, a najednou jasně vidím všechny "chyby" zpět, v podstatě útěk od rodičů, svatba, nešťastné manželství, pro kamarády jsem se mohla rozkrájet když mě pochválili, byla jsem věrná kamarádka, málo se mi vracelo zpátky, kritika rodičů rostla, nebo možná nerostla, ona byla vždycky, moje sebevědomí nikdy nevyrostlo, kritika mě obklopovala všude, doma i v práci, uvěřila jsem že nejsem "normální", pocity samoty a vyčerpanosti se stupňovaly, přihlásily se nemoci, boj o život i přežití, za neustálé kritiky rodičů a agresivních poznámek, což se děje dodnes…můj vztah s dětmi autoritářský, obě už jsou z domova dlouho pryč, ztratily jsme společnou cestu..kterou nyní buduji zpět. Po kurzu vše najednou vidím, vidím proč jsem jednala a chovala se tak jak se chovala, a rozumím tomu. Je mi 48 let. Ještě to není moc. Nastavila jsem hranice rodině – ignorují mě. Vidím motivy, které jsou za jejich chováním. A to je pro mě těžké. Potřebuji čas na adaptaci. Nerespektování pokračuje a nabralo to pro mě nepochopitelných obrátek, rozum a srdce nechápe, čeho jsou schopni. Jsem tu sama, kolem mě samá manipulace, agrese…atd, s přítelem nastavujeme taky hranice, změnila jsem se, nejde být jako dřív, a jsem na to sama. Tím se člověk musí prokousat, a něco "nového" si vytvořit. Mám touhu si vytvořit svůj svět, obnovit vztahy s dětma a přáteli, a vybudovat si je na jiných hodnotách. Už nemám ráda zlehčování a "legraci", ráda bych aby moje slova měla váhu. Jde mi o můj další život a o to, co si vybuduji. Chci žít už pouze jen tak, abych se v situacích cítila dobře,nebo je "společně" s respektem tvořili, s kýmkoliv, koho budu mít nablízku ve svém životě. To má pro mě smysl. Jsem teprve na začátku.
Ušla jste kus cesty. Gratuluji.
Máme téměř stejnou zkušenost. Kurz mi otevrel oči a mohla jsem konečně připustit, že blazen nejsem já…to mi podeprelo sebevědomí. Samozřejmě cesta neni vubec jednoduchá, člověk zjišťuje, že nastavování hranic funguje, je vsak velmi náročné pro nrkoho, kdo to dlouho nedělal a i pro toho, vůči němuž je nastavujete. Nechápe, co se nejednou děje. Teď pracuju na tom, abych vydržela. Ale protože se mi vše rozkrylo, není už cesta zpatky,to citim. Naštěstí!
Co je na tom rozkryvani velmi zajímavé,je moje poznání, že nastavovanim hranic druhým, sama koriguju svoje respektování hranic ostatnich.
Po 17cti letech ponižování a psychoteroru typu beze mě nejsi nic, nic neumíš, nic neděláš, jen on on on, co uděláš je špatně.Slovně jsem se začala bránit, dělat věci sama a po svém až toto moje snažení vyvrcholilo tak, že jsem byla napadena a musela vyhledat lékařské ošetření…
To je smutné a doufám,že po lékařském ošetření ste vyhledala rozvodového právníka.
Po 1 roku ponizovaní typu,krava,p… jsem se rozhodla. Budu se slovne bránit, skoncilo to tím,že si nezasloužím nic jiného. Když jsem se zeptala,proc neodpovídal. Vždy našel spůsob jak mi slovně ubižovat, a když jsem se zacala ptat proc. Protože. A když jsem chtela taky neco a bylo to proti nemu tak to obcas skoncilo i bitkou.Zacala jsem mmít z neho i strach. Když už nemel argumenty nastoupila agrese- bud slovní nebo i fyzická.Nebo vyhrožovaní. Bylo jedno jestli jsem uklidila, nebo nebylo uklizeno, vždy našel to co jsem neudelala, nebo by to "nikdy " jemu neudelala. Tak jsem to vzdala.Neustale hledal chyby,a ty svoje nevidel.
Tak jsme zacali chodit do manželské poradny,ale nachvilku to bylo lepsí. Pak se zas všechno vratilo,ty nic neudelas,i tak bys to neudelala. A nadavky bez nejakého důvodu, nevedela jsem proc.Zacali jsme delat si navzajem naschvaly, a když už se mi smal i malý-protože mne tatínek vytocil-on se smál protože se smál tatínek.Rěkla jsem dost, a hledala spůsob jak se rozejit, rozvest a být sama.Povedlo se mi to po roku. Naschvaly delal i u rozvodu,tet už je docela v pohode,ale i tet se stane ,že si neco vyynucuje
psychickým terorem. To mu zložím telefon, a nereaguji. Pockám az se sklidní.
Žiji s manipulátorem ve vztahu již 12 let. Že není něco v pořádku jsem si začala uvědomovat až po narození naší dcery, které je 9 let. Začalo ponižování, nadávky, přesvědčování, že to auto je červené a ne bílé, jak to vidím já apod. Ze začátku jsem se bránila vysvětlováním, přesvědčováním, že to tak není. Reakce na to byla ještě větší partnerova agrese a arogance. Dostala jsem se do stavu, kdy už jsem si ničím nebyla jistá, nebyla jsem schopná odlišit co je normální a co ne. Najednou jsem získala pocit, že pro to, abych vůbec mohla dýchat, abych si něco zasloužila, potřebuji jeho svolení, shovívavost. Moje první nepřímá "obrana" byla ta, že jsem začala studovat dálkově VŠ. Potřebovala jsem psychický ventil, který by mi alespoň trochu pomohl k tomu, abych se nezbláznila. Partner byl proti a celé studium mi dost znepříjemňoval. Nepočítal však s tím, že bych mohla být tak dobrá a studium úspěšně ukončit. Když jsem si prosadila práci, do které také nechtěl, abych chodila a dával mi ultimáta, že on nebo práce, tak se cítil ohrožen a na slovní agresi přidal. Nedej bože, když jsem dostala nabídku na služební cestu do Ameriky, tak jsem dostala ultimátum, buďto Amerika nebo rozvod. Ve spoustě věci jsem ustupovala, ze strachu, že svoje výhružky splní, ze strachu, že bez něho jsem nula a že to nezvládnu. Vlastně jsem svůj život nežila, ale jen živořila a co je na tom tragikomické i to mi bylo vyčteno, že funguji jak robot bez nápadu. Zkoušela jsem také jako obranu ignoraci ze své strany – docela to zabírá, ale dlouhodobě se to nedá utáhnout, když s tím člověkem sdílíte domácnost. Po 9 letech manipulace jsem si však uvědomila, že problém nemá jen on ale i já. Tím, že nemám v sobě pevně a jasně stanovené hranice a pochybuji o své vlastní hodnotě, těžko můžu bránit sama sebe a svou dceru. V dětství byly tyto základní hodnoty u mě potlačeny a v dospělosti se tak cítím bezbranně jako malé dítě. Kdyby toto všechno bylo v mojí výbavě, zřejmě bych manipulátorovi takto dlouho nepodléhala. Takže vnímám, že primárně musím uzdravit nejdříve sama sebe, abych se poté mohla postavit manipulátorovi a ustát to. Tím postavit mám na mysli od něj odejít, to je podle mého názoru jediné řešení (alespoň tak to aktuálně vidím).
Vidíte to jedině správně a po celou dobu Vám to správné řešení nabízel Tím nejhorším způsobem. Četl jsem,že kde je manipulace není láska,ikdyž někdo tvrdí něco jiného. Prý to sou dvě odlišné dimenze. Já takového člověka chápu jako parazita. Parazita,který by se bez Vás cítil jako nula. Ponižují jen ti co mají nízkou sebehodnotu, protože nesnesou vedle sebe nikoho s vyšší sebehodnotou, natož pohled na člověka vedle sebe co na tom pracuje třeba dalším vzděláváním. Buď sou na svém životním maximu sebehodnoty a nemůžou s tím nijak hnout a nezbývá jim nic jinýho, než celej život lidi shazovat a ponižovat, nebo neví jak na sobě v tomto ohledu zapracovat. Z pravidla se mě potvrzuje,že se jedná o lidi co (bez urážky) koktaj a nebo maj nějakej mindrák nezpracovanej či více křivd, co si sebou táhnou životem a otravujou lidi kolem sebe. Nejčastěji se ve vztahu zůstává kvůli dětem,ale Ty to prožívají s rodiči jakoby za ně,ale v horším. Narozdíl od nás dospělích uměj odpouštět a tak se jim to daří lépe zpracovat. Nebo si to sebou táhnou dál a kompenzují si to v pozdějším věku rozvojem různých závislostí a nebo sebedestruktivním jednáním, což užívání drog (byť jen kouření cigaret). Je mi líto,ale je to tak. Gratuluji ke správnému rozhodnutí a držím palce.
Děkuji za Vaše slova a za podporu.
Já se bránit začala a nastalo peklo. Teď je na místě otázka, jestli jsem se teda bránila dobře nebo špatně ?
Nejde jenom o to zda dobře ale i to zda dostatečně dlouho……ono se to nezmění ze dne na den, s tím, že on přitvrdí je dobré dopředu počítat. Cílem není změnit jeho chování ale obhájit sebe, vymanit se z pod jeho vlivu, což je jasné, že se mu líbit nebude….
To byste musela mojí situaci znát. Bráním se velice dlouho, bohužel si k vydírání vzal naši 5ti letou dceru a snaží se vybojovat i druhou. Jde přes mrtvoly. Nevidí nic, jen sebe a svojí pomstu. Když budu počítat obranu před rozchodem, tak trvala asi 4roky z toho 2 intenzivně, kdy už jsem jakž takž věděla co se děje. Píšu jakž takž protože by mě v životě nenapadlo, co ještě může nastat. Po rozchodu už to trvá opravdu velmi akutním způsobem téměř rok.
Ukrajinci za 5000kč lámou nohy, to je snad dostatečná obrana,ne? Nejlepší obrana je útok,ale je dobré zvážit jaký a aby to neporušovalo zákon. I ten,že násilí plodí jen násilí. Ignorace je super,ale řvoucího lva nemůžeme ignorovat,to bud utíkat a nebo bojovat. Zkoušela jste mu někdy odpustit ze srdce, někdy to pomáhá,ale pokud se vrátíte zpět k myšlení,jaký je to zasraný hajzl,tak jste zpět. Po odpuštění (ne prominutí a už vůbec ne akceptování chování) nastává nevim jak to popsat slovně- proměna? Těžké tomu pak uvěřit,ale je tam malá a slabá,která chce víru, ale je hodně znatelná. Mnoho lidí se k nám chová tak jak je vidíme vlastníma očima a nebo myslí. Je to z "duchovního" hlediska a těžko se to vysvětluje. Mě se to povedlo,ale zatím jen s dočasným účinkem,ale byl tam a velkej, až ohromující po těch letech u různých lidí. Držím palce. Hlavní je vydržet. Mnoho lidí nám to dělá prostě a jenom proto,že je naše reakce baví- žádná reakce- žádná zábava – upouštění od pruzení a hledání si nové oběti. Rada, kniha, poradce, terapeut, policie, soud, prostě vše dostupné,ale taky myslet na sebe, jinak člověk zešílí. Pomáhá namísto antidepresiv, nebo alkoholu Brahmi – bylinka s podobným účinkem jak lexaurin. Čaj na uklidnění, pohyb, ten hlavně- zbavuje stresu (kterej v nás druzí vzbuzují) a dodává sílu a energii pro další boj – odbourává psychickou únavu.
A dost. Je to na Vás, tohle jsou moje metody,které fungují u mě,ale každý jsme jiný,tak přeji účinné hledání a nalezení metody,jak z toho ven. Hodně štěstí a odvahy k použití toho o čem už třeba víte. Hlavu vzhůru.
První, co mě napadlo bylo, že když se začnu bránit, on přitvrdí, ale stejně není o co víc přijít a když člověk nepoleví je to narcis, který to v konečném důsledku nevydrží…ale je to proces, není to mávnutím kouzelného proutku a je to o víře v ten proces a touze po svobodě, které jsou silnější než ten strach z toho, že on ještě přitvrdí…….
Jééé jsem si zadání úkolu pročetla ještě jednou, na otázku co by mohlo absolvování kurzu změnit….vzhledem k tomu, že jsem už kurz absolvovala mohu odpovědět zcela jednoznačně, že uvědomění si vlastí deformace vlivem destruktivních vztahů mých rodičů. Následně to, že je z toho cesta ven a ta sebeobrana je už do značné míry jenom důsledkem eliminace té deformace…..
Ahoj, je to vize absolutní svobody. Jak ve spontáním a samovolném rozvoji (vzniku) radosti ze života,tak svobodném projevu bez obav a strachů z příkrého hodnocení,které zadupává vlastní kreativitu(pokud ho přijmeme bez účinné a efektivní obrany),což ubíjí duši. S čímž nejde žít spokojený život,jak sám, tak v partnerství, natož ještě s dětma. Je to vize absolutní spokojenosti v každé situaci,ať je kolem Vás kdokoliv nebo cokoliv. Nejlepší je ten pohled na manipulátora,kterému se efektivně vzepřete či ho dokonce ignorujete (obtížná technika,ale vyplatí se nejvíc). Ten první moment v jeho očích je zděšení z toho,že nad Vámi v ten moment začal ztrácet moc. To je přesně ta chvíle co nás má utvrdit v tom,že je to správné rozhodnutí hlásit se o svoji svobodu projevu a vyjádření. Může se pak člověk volně nadechnout a žít. Je to jako rozchod,ale jinak. Druhému se to zaručeně nebude líbit. Brát to s tím,že si dáváme dárek, že někoho kdo nás dusí z jakéhokoliv důvodu kopneme do prdele z našeho života, okruhu lidí nebo jen naší pozornosti. Přichází blahodárná úleva. Pro nadšence – můžete se bavit tím,jak ho to sere, když… :D, ale není to jen jednoduché,je to i boj,ale vyplatí se to jen zkusit, projít si tím a dotáhnout to do konce,byť by to bylo už jen z pudu sebezáchovy. Jednomu sem rozbil hubu, s druhým sem vymetl podlahu a dotáhnul to v práci až k nadřízeným, kde ho argumentace zákonů a příslib postihu usadil na prdel a hlavně ignorace. Teď čelím nové výzvě,tak su zvědav jak to dopadne tentokrát. Jak moc jsem silný. Výsledek však opravdu stojí za tu snahu a výdrž v nastaveném kurzu,ikdyž se to nemusí někomu a někdy i nikomu ve vašem okolí líbit. Je to těžké,když se hlásíte o svá práva a všichni až na pár bezvýznamných vyjímek čumí přes prsty a dělají na vás ty ty ty to se přeci nedělá a nebo nesmí. NASRAT. Bojovat za sebe a právo být na slunci jako každý jiný bok po boku – jít si za svým snem tak dlouho, než se splní. Hodně štěstí přeju.
No je znát,že to psal mužský, to je dobře, většinou se chlapy do takových diskuzí nezapojují.
Děkuji, to máte nejspíš pravdu. Sebeobrana a posilování je i pro ženy. Dodává to sebejistotu. To je děší,když vidí,jak člověk roste hlavně v období kdy stagnují. Není to řešení,ale je to nejlepší pomocník. Někdy to agresora odradí nejvíc,když vidí pokrok namísto stagnující roztřesené a slabé oběti. Slaboch a zbabělec si vždy rád kopne do ležícího člověka,kdy se nemůže bránit. Tím myslím,že agresoři si vybírají vždy slabé kusy a hlavně se je snaží oddělit od stáda a pak je dorazit. Zocelení svalů dodává i psychickou odolnost a takovou přirozenou asertivitu. Krav maga je super. Procházky taky a posilovat se dá i doma,když se člověk stydí před lidma. Stres je v těle od toho,aby se buďto bojovalo a nebo utíkalo a obojí je pohyb. To znamená,že nejefektivnější odbourávání srtresu je pohybem. Nejlépe tím co nás baví. fyzická únava se musí řešit odpočinkem,ale psychická únava, tak ta se dá vyřešit hlavně pohybem, křikem, pláčem, boxem… Je podobná té fyzické a v pozdějších stádiích se těžko rozeznává,takže je důležité si položit otázku z čeho jsem tak unavený? Když z lidí,tak jdu ven. Paradox chůze- dodává víc energie,než spotřebovává a efektivně odbourává stes. po 40 – 45minutách soustavné chůze mozek sepíná na jiné frekvence a myšlení je čisté a jasné. Z pozice oběti se těžko něco mění a špatně hájí vlastní osobnost a hranice nebo zájmy. 21dní je klíč k novému návyku. Vím,času je vždy málo a vždy se dá dělat něco jiného. Člověk je bud moc unavený nebo ospalí nebo se mu ted nechce a nebo na to prostě nemá čas,ale kdy jindy má být ta správná chvíle, než teď. Každý krok se počítá. Kdo chce, hledá způsob, jak by to šlo udělat. Kdo nechce, hledá výmluvy,proč to zrovna nejde. Děkuji za připomenutí si toho důležitého a ověřeného praxí,že to jde.
Uvítala bych, kdybych se v kurzu naučila nenechat se rozhodit a bránit se v klidu, protože vyvolat spoustu emocí je přesně to, co on chce a nakonec vše mistrně obrátí proti mně. Navíc jakýkoli spor pak odnesou děti. Zbavit se zbytečných pocitů viny bude pro mne obrovská úleva…
Už leta ziji sama,odesla jsem od meho manzela po 30 letech…Uz nikdy bych se nevratila do toho pekla,z venku pusobil jako velice spolecensky a nonsalantni a rozumny muž…Mel pozice v spolecnosti a doma tyran… despota…cholerik… A predsvedcena jsem o tom ze mel psychopaticke rysy… Branila se nebo ne… stejne mne to vyslo na stejno… ale az jsem byla jednou nohou v blazinci a po tezkych operacich…jednou nohou v hrobě, tak se teprve ve mne vše totalne zlomilo… A nastal u mně takovy bunt ze ho on necekal… Jeho reakce byla jeste monstruozni,jeste agresivnejsi,ale uz vycerpal vse cim mne mohl ublizovat,uz se jen mohl opakovat…on je vlastne chudak,citovy sobec,a neumel jinak nez napadat…mstit se…A zamyslet se sam nad sebou…? Nad svym jednanim k druhym…? AbsolutnI utopie… Mstil se…monstruozne… byl schopen mně totalne pohrbit…znicit…zadupat do zeme…. Muj posledni pud sebezachovy =odejit utect z toho pekla..z jednim kufrem bez financnich moznosti… zachranit trosku toho zdraveho rozumu ktery mi v tu dobu zustal.zachranit svuj zivot… A nelituji.. Uz nikdy zpatky,nasla jsem svoji sebeuctu… Konecne mam klid a nemmam nad hlavou damokluv mec… Ziji velice skromne,pracuji jen pro sebe,rozhoduji jen o sobe a tak jak ja chci…Dokonce mne uz ani neni lito majetku,velikeho domu,penez,niceho… za osobni svobodu a svoji vuli…
veľká poklona …..
Prvé čo mi napadlo? Lietanie… Roztiahnuť ruky a vzlietnuť. Pocit slobody. Mať nadhľad, vidieť súvislosti. Voľne dýchať. Páči sa sa mi komentár Janky Bartošovej. Rozhodnúť sa vymaniť spod vplyvu manipulátora, je len prvý krok k zmene. Uvedomila som si, vďaka Vám, že som od detstva bola manipulovaná svojimi rodičmi. A potom partnermi. Stále som nerozumela prečo?. Ten hrozný pocit viny. Zmeniť svoje myslenie, svoj prístup, svoje reakcie je náročná a dlhá CESTA. Ako keď v rozprávke má hrdina prejsť strašidelným lesom alebo nejakými ťažkými úlohami. Strach. Útoky manipulátora sa stupňujú. Je to ťažké, ale chcem vytrvať, aby som sebe a svojej dcére umožnila život bez manipulácie. Teraz mám šancu! Vykročila som …
26 let- to je doba trvání mého manželství. Ačkoli moji kamarádi tvrdí, že se můj muž choval přinejmenším hodně kriticky od počátku, já si to začala uvědomovat cca před 6 lety. Děti dospěly, měla jsem více času na své koníčky a začalo být zle. Až poslední rok si začínám uvědomovat, jak moc náš vztah není zdravý. Z farmak jsem skončila u psychologa, kde prvně bylo vyřčeno slovo – manipulátor. Pak se jednou opil, a došlo i na fyzické napadení. Přesto mám stále tendenci ho omlouvat. Stále mi opakuje jak je ze mě nešťastný, vyhledal taky psychologa, který ho dle manželova vyprávění utvrzuje v jeho pozici chudáka. I přes vysoké procento Vašeho testu, stále nevím, zda opravdu nejsem ten viník všeho. Je možné, aby to dva psychologové viděli jinak?
Snažila jsem se mu nastavit zrcadlo, na situace reagovat jako on a pak mu ukázat, jak to je i mě nepřijemné. Výsledek – jen vystupňování při další příležitosti.
Uvítala bych, kdybych se v kurzu naučila rozpoznat náznak manipulace už v jejím počátku, nenechat se rozhodit a bránit se v klidu. Moje emoce Dokáže mistrně obrátít proti mně.
Kdyz se zacnu branit jeste silnejsi je potom odveta msty 🙁 V mem pripade nejde o manzela nebo partnera, ale o bratra a moji matku. Nejradeji by proto me obratli cely svet.i
Tomas, prosim Vas, existuje nejaky kurz pre tych manipulatorov? Terapia, specificky zamerana na nich… dakujem.
Když se začneme bránit, tak nám se velmi uleví a manipulátor bude zuřit.
Předchozí komentáře mně vedou k otázce : je možné aby se manipulator změnil nebo je odchod ze vztahu jediným řešením ?
nikdy sa nezmení…….
Ať tak či onak, odejít. Vzhledem k tomu, že i kdyby se někdy změnil, tak to je jen a jen na něm a nikdo jiný to ovlivnit nemůže, takže je dobré vycházet z toho, co je teď a podle toho se zachovat. Buď chci být s tím člověkem takovým, jaký je, nebo nechci, ale doufat v to, že se změní je asi stejné, jako doufat v to, že se uživím kupováním losu…..snad jednou vyhraju, pokud mezi tím neumřu hlady……
Asi jsem nenapravitelný snílek a věřím že každý má v sobě dobro. Chci se bránit ale nevím vlastně jak.
Prosím o vámi zmíněný ,,kurz sebeobrany jak se začít branit,, stačí mi odkaz na vaše seminare. Dekuji
čítam tu viac komentárov , a zhodnem sa na nich. Ako náhle som sa začala brániť voči manipulátorovi a logicky argumentovať , mala som aj dôkazy jeho rukou písané – keď som sa všetko snažila argumentovať a brániť sa….. nebolo to nič platné, nič nebola pravda, všetkému som bola ja na vine , aj keď viem že problém bol u neho a on urobil chybu. Ja som bola tá najhoršia a najväčšia sviňa na svete čo mu zničila život. On bol dokonalý , nevinný, a svoje útoky ešte viac vystupňoval voči mne , útoky verbálne prešli do vyhrážok, kde boli naznačené aj útoky na moju rodinu. Brániť sa takouto formou voči manipulátorovi nemá význam. Nikam to nevedie. ja som po dlhých rokoch zistila že známy je manipulátor aj to za pomoci psychologičky keď som bola v koncoch z jeho vyhrážania…… až ona vyslovila túto možnosť a ja som začala viac študovať túto tému na internete a tak sa mi aj dostala do rúk vaša téma o bezpečnej vine . Keď som si prečítala výsledok testu som bola ohromená, že mne sa toto mohlo stať. Poskladala som si celú skladačku jeho chovania , správania, ťahania informácií odo mňa, ťahania mojich pocitov ….. Kým mi to všetko docvaklo prešlo pól roka…. ale vďaka Vám som si poskladala skladaču a uvedomila som si čo sa deje. Kdesy na nete som čítala ako jednať s takým človekom. Poradila mi aj psychologička . Najlepšie je úplne sa odstrihnúť od takého človeka. Ďalšia vec , nezapájať sa do jeho dlhých ,,filozofických,, diskusií, ale odopvedať len krátko , stručne , výstižne, milo, slušne, neprovokovať , nedráždiť , nevyčítať……. mať ,, na saláme,,. Skúsila som – vyplatilo sa . Dúfam , že to aj tak ostane. Zatiaľ sa dá s tým človekom komunikovať. Čo som však popri tom zistila , že dotyčný trpí aj vážnejšou duševnou chorobou – som o tom presvedčená. V konečnom dôsledku je mi ho ľúto, ostávam s ním v kontakte , len kôli duševnému ochoreniu pripravená pomôcť, hoci viem , že to si nikdy nepripustí. A ešte mám to šťastie , že to nie je nik z mojich blízkych a rodiny. takže prešla som si aj toto s bonusom naviac , že dotyčný je aj duševne chorý.
Mám ho doma, mám s ním 6 letého syna, je to nekompromisní manipulátor, který musí mít vždy pravdu, vždy musíme udělat to, co on chce a být u toho zticha. Zkusila jsem se mu postavit, a mám z toho vykloubené rameno, už 2 měsíce oteklý kotník, který mě budí bolestí i v noci, vykloubené oba palce na rukou a ubroušený hrot krčního obratle….. Jsem v koncích….
Pane bože, to vyžaduje promyšlenou strategii, takovému agresorovi se postavit přímo je dost nebezpečné a není to, co by pomohlo. Doporučuji odbornou pomoc, v této situaci je nebýt v tom sama nutnost. Přeji, aby jste našla v sobě dostatečný důvod k tomu se vymanit z pod jeho vlivu i a zároveň právě v této situaci, ale chce to opravdu promyšleně a s pomocí.
Podle testu jsem mela narcisty 88%.Pisi mela vyhodil me i s postizenym synem z domu.A ted mi dela doslova peklo na zemi.Urazlive a sproste sms,hovory jsem si zablokovala,probodana vsechna kola u auta,sprosty napis pred domem kde bydli dcera u ktere jsme naslu azyl.10 poslednich let jsem poslouchala jak jsem neschopna a kdyz se opil bylo to jeste horsi.Vsude rozhlasil ze mam chlapa a pritom je to naopak.Je desive ze me muze uplne vydeptat vyhruzkami ze mi veme syna.A neni nikdo kdo by pomohl nebo poradil jak se branit
10 let teroru psychickeho, pak ublizil pul rocni dceri a fyzicky me napadl, kdyz jsem to chtela resit. Tahal me po soudech a vsem vykladal, ze ho tyram ja, ze jsem ho napadla ja! Kdyz jsem se branila, zacal mi brat dceru. Vratila jsem se kvuli ni. Byl to des. Snazil se, abych zesilela, manipuloval doktory, nevolal zachranku, atd vsemu prihlizela mala holcicka. Psychicky tyral i moji matku, ktera nas prijela zachranit a manipuloval s moji tetou finance a vyuzil jeji krehke psychyky po smrti manzela, aby vytvarel falesne dukazy proti me. Ano, kazdou minutu se bojim, ze neuvidim svoji dceru, ktere ublizoval pedofilnim zpusobem a ktera je ve svych 2 letech nemocna uz pres rok a jak se ukazuje je to jeho vina. Co me ceka? Soudy, kterym bude vladnout jako kral lzi a pretvarek. Cas bez dcery, kdy jine matky pobihaji po hristich. Zbytek casu na toalete a prepocitavani zbylych financi pro dceru. A silena bolest v ocich moji matky z toho, jak jeji krasna a chytra dcera, ktera to dotahla daleko bojuje o holy zivot pro sebe a dceru…Tam jsem taky nechala vse. Bane to Vse, lezi vedle me a dudla. Musim bojovat za ni. Prosim o radu, jak.
Nebojte se, manipulátoři nejsou tak všemocní, jak se dělají. Jestli jste už skutečně tak daleko, najděte si organizaci, která pomáhá ženám – obětem domácího násilí, dobře se připravte a utečte do utajeného azyláku. Až se vyřeší soudy, najdete si normální bydlení a budete žít dobře. Oni vám opravdu mohou hodně pomoct – asistovaný kontakt dcery s otcem, bydlení v azylu atd.. V podstatě když se jim vypovídáte o všem, co se u vás děje, tak oni už jenom proto, že to ví, mají povinnost podat trestní oznámení. Jen s nimi domluvte strategický plán, abyste už nebyla doma. Dnes už se dá bránit!
Som zhrozena z pripadov, ktore citam…vidim, ze sa opakuje stale ten isty model vzbudzovania viny a zodpovednosti…mojim stastim je, ze v podobnom vztahu uz nezijem, ale obrana u mna bola prvotne prakticky nemozna…stale som mlcala alebo hladala vinu sama v sebe…potom som sa pokusila vysvetlovat…az na par svetlych chvilok ked sa tvaril ze priznal svoj podiel viny – a moznost zmeny – som sa stale citila ako najvacsi vyvrhel…preco som neodisla uz skor? strach, vina, pocit ze ma rodina a priatelia neprijmu naspat…pocit ze pridem o zabezpecenie (ano, je to krute a materialisticke, ale je to pravda)…pocit, ze tomu cloveku v skutocnosti krivdim a svojim spravanim ublizujem…pocit, ze si to zle spravanie zasluzim…pocit, ze si nezasluzim nic dobre…CHCETE NAOZAJ ZIT S TAKYM HROZNYM POCITOM? kazdemu, kto ma len minimalnu moznost ODIST to maximalne radim ! nie kvoli detom, nie kvoli rodine…kvoli sebe…a samozrejme, bolo aj emocionalne vydieranie, ze sa zabije, ze mna zabije, ze moju rodinu zabije, ze to olutujem atd…to su len mechanizmy vzbudzovania strachu a viny…viem, lahko sa to hovori, ked uz mam po tom…ale tie nasledky ma prenasleduju stale…obrana – utok bohuzial nepomaha…a ak, len na zneskodnenie…treba prerusit akykolvek kontakt, ako je to len mozne…som vdacna, ze som nebola ani vydata, s detmi, ani sme nemali spolocny majetok, lebo tie nasledky si nechcem predstavit.Nie, chyba nie je vo vas!ziadny clovek nema pravo obmedzovat prava toho druheho, ponizovat ho, nadavat mu a nevazit si ho…a toboz nie partner…
Začnem asi tým, že som bola vychovávaná neskutočným narcisom – svojou mamou. Od psychického po fyzické týranie – zažila som všetko, ale spoznala som to až v dospelosti. V detstve som síce cítila, že niečo nie je v poriadku a tie mamine reakcie, kritiky, usmernenia a ubližovania nie sú celkom v poriadku, no znášala som to. Najlepšie som sa cítila mimo svojho domova, v škole či na dvore s deťmi, dokonca sa stalo, že som dlho ostala do noci vonku, ale tá bitka ma potom prebrala. Každý deň bol ťažký….vždy som tŕpla, čo bude príčinou ďalších výčitiek, kritiky, ponižovania alebo dokonca bitky v prípade, že som odvrávala. Vždy ma zahnala do zúfalej situácie, v ktorej som mala pykať za svoje správanie.Nečudo, že v škole som sa bála dospelých a pôsobila som zakríknuto.
To ale nie je všetko, vydala som sa za ďalšieho manipulátora – zo začiatku bol neskutočne vnímavý, milý, zhovorčivý – kým si ma nezískal, už deň po svatbe sa začal meniť – zrazu som stratila cenu, už som nebola taká zaujímavá, začal vyhľadávať spoločnosť iných ľudí, provokatívne flirtoval s mladými ženami v mojej spoločnosti, keď som to neskôr rozoberala, tak zo mňa spravil žiarlivú hysterku, nič vraj nebola pravda….v spoločnosti známych ľudí sa najlepšie zabával zveličovaním mojich chýb a banalít a on vystupoval ako ten najdokonalejší na svete…..ťažko som to znášala….prišli deti, presťahovali sme sa do nového domu, bola som sama na deti, on skoro ráno vypadol, aby mi s nimi nemusel pomáhať, prichádzal neskoro domov a len čo sa najedol (vtedy som sa k nemu nesmela ani ozývať), tak zmizol do kotolne a ukázal sa až krátko pred spaním….na sex…, zanedbával ma ako len mohol, nič sa mu nepáčilo, stále ma len kritizoval a ponižoval….keďže som išla do manželstva z lásky, tak som ho ľúbila, že vinu všetkého som hľadala v sebe…..situácia sa vyhrocovala až kým som si skoro nevzala život – bola som psychicky na dne a to viackrát, túžila som uniknúť tak, že sa zabijem….zachránila ma len myšlienka – čo bude s mojimi 3 deťmi….až sa to jedného dňa preklopilo a spoznala som, čo sa vlastne deje, že moje vzťahy s ľuďmi boli vždy skvelé, zrejme je chyba v ňom….spoznala som v ňom tyrana a začala som sa brániť….proti neľudskému zaobchádzaniu, proti neustálej kritike(pochvala žiadna), prestala som reagovať na jeho citové vydieranie – bol schopný so mnou nekomunikovať aj 1-2 týždne, kam odchádzal mi pre istotu neprezrádzal, len keď prišiel – vraj už pred 2 týždňami mi vravel, že pôjde tam a tam….financie držal iba on, on imi disponoval – založili sme si spoločný účet, aj moje výplaty tam chodili, ale siahať na ne som mohla len málokedy – všetko kontroloval a vyčítal zbytočné utrácanie – všetko musel odsúhlasiť….
Terajšia situácia po 21 rokoch po svatbe….žijeme v 1 dome s deťmi, ktoré študujú, spíme oddelene – vzoprela som sa mu v každej oblasti, vybojovala som si miesto v rodine….sú ešte hádky, ale s ním sa dohodnúť nedá, všetko by najradšej ovládal sám, žijeme ako dvaja cudzí ľudia bez lásky….radšej takto ako cítiť sa v pozícii handry…..občas mi ešte vyplakáva, že som ho ako žena opustila, ale viem, že návrat späť je nemožný….pre jeho nezvládnuteľnú povahu……konečne si vážim samú seba a cítim sa byť šťastná, lebo som sa vyslobodila z chorého vzťahu aj keď musím znášať jeho spoločnosť…..Pýtam sa len – čím som vlastne bola pre neho? Veď k susedom, priateľom aj neznámym ľuďom sa správal stokrát lepšie ako ku mne…..čo si tým dokazoval???? Nevážil si ma, tak ma stratil….aj keď veľakrát ma to ešte bolí….napriek tomu sa cítim slobodná a to je cena, pre ktorú sa oplatilo vzoprieť……
Pingback: Co se stane, když se začnete bránit? – Bezpečná Vina