Hlavně, aby byl už KLID


Ještě zhruba před rokem jsem byla celkem zoufalá hromádka nervů, trpící poruchami spánku, úzkostmi a depresivními stavy. Nacházela jsem se někde v obsedantních myšlenkách na nenápadný a rychlý útěk s dětmi z domu – hlavně mít od NĚHO pokoj. Každou chvíli, ale pouze v mých představách, jsem podávala žádost o rozvod. Padala jsem na hubu totálním vyčerpáním. A snažila se ve všem vyhovět manželovi – hlavně aby byl vytoužený KLID…

Každá má snaha o konfrontaci a nastavení hranic byla totiž z jeho strany kvitována ještě větší agresí. Následovalo sebeobviňování a hledání způsobů, jak ještě více psychicky znásilnit sama sebe, a jak být ještě příjemnější, nekonfliktnější a výkonnější. Místy mé myšlenky zabíhaly i k tomu, co by bylo efektivnější…

»Jít zhoupnout někam na větev sebe? (Neblázni, máš děti!!!)

»Nebo zabalit do koberce a zakopat někde na zahradě nejmenovanou “nejbližší” osobu, která svým terorem značně znepříjemňuje život nejen mě, ale i mé starší dceři?

Za sebe už jsem totiž vyčerpala (možná spíš přečerpala) všechny mně známé možnosti, jak vztah zlepšit:

  • stíhat doma dělat ještě víc a ještě líp
  • snažit se lépe komunikovat, více vysvětlovat, abychom si lépe rozuměli
  • lépe vypadat a být vždy milá a nekonfliktní
  • studovat kulturní kontext původu mého manžela a lépe ho pochopit
  • nemít žádné požadavky, a už vůbec ne výtky a připomínky
  • starší dceru před manželem držet vždy “na uzdě” a slušně vychovanou
  • vždy vše časově přizpůsobit manželovi, nikam nechodit, když je doma
  • nezaměřovat se na to špatné, snažit se vidět jen pozitiva
  • když se mi něco nezdá, tak sama sebe přesvědčit, že to tak vlastně není
  • být vděčná za to, co je a nechtít od života/vztahu/manžela víc

Hlavně jen proboha, aby byl KLID a dalo se doma volně dýchat!!!

Místo toho jsem si připadala jak pokusná krysa v nějakém zvráceném experimentu. Byla jsem z neznámých důvodů občas odměněna někdy až teatrálními projevy lásky, přízně a pozornosti, abych následně mohla být bezdůvodně kdykoliv potrestána. Nikoliv elektrickými šoky do krysího mozečku, ale emočními šoky do mého mozku: urážkami, nadávkami. Znevažováním mě a jakékoliv mé činnosti a významu v naší rodině. Křikem, zastrašováním, vyhrožováním. Také lživými komentáři o mě, mé dceři a mých rodičích a někdy až omezováním osobní svobody.

Pocitově se ovšem tyto emoční šoky rovnaly těm elektrickým. A můj unavený, zmanipulovaný a neovladatelný mozek nebyl schopen na chvíli vypnout. Nepřestával se motat v začarovaných úzkostných kruzích přemýšlení, jak z kola ven. Neustále mi připomínal negativní prožitky.

Ale protože naše milá krysa byla hodně hladová po jakýchkoliv projevech lásky, uznání a pozornosti, jela dál svůj křeččí závod v kolečku o sto šest. Přece na to musím přijít! Když to občas může fungovat dobře, proč se to nedaří pořád? Kde kruci dělám chybu? Je to moje vina!!!


A tak po dlouhé cestě pokusů, dlážděné spíše omyly, přešlapy a ještě většími dramaty, jsem stále hledala. Zoufale hledala jakékoliv přínosné informace a studovala. Knihovna. Internet. Rozhovory. Rady tipu: “Vezměte nohy na ramena a utíkejte, je-li vám život milý.” Ok, jenomže jak?!? Doprčic JAK mám vzít nohy na ramena? Trápily mě výčitky a pochybnosti, zda jsem udělala dost. A následně samozřejmě staré dobré známé pocity viny. Zase zkazím další vztah. Znova odejdu od otce, tentokrát svého již druhého dítěte… A totálně se tak znemožním! Nejdřív jsem si proti všem a celé své rodině prosadila tenhle vztah a následně to zase nedám…

Možná je to souhra náhod, že moji již značně znavenou mysl zaujme na Youtube video s Tomášem Pourem. Stojí pod koněm naopak a hovoří o paradoxech patologických osobností a manipulačních vztahů. Zkouknu pár dalších videí a rozhodnu se pořídit si základní kurz, protože tonoucí se stébla chytá… tříhodinový seminář zhltnu jako malinu – tak nějak mi to dává konečně smysl. Je zde vysvětleno, že pokud se chceme ubránit manipulátorovi, který neprožívá vinu, musíme na to trochu jinak a od lesa (nebo spíš od pastviny s ohradníkem) :-). Nepomůže nám totiž žádné slovní nastavování hranic ani vysvětlování – to může spíš uškodit. Pokud nechceme, aby nám manipulátor přelézal neustále naše ploty, musí pocítit jasné NE v podobě psychické bolesti – jako kráva na pastvině, kterou lupne ohradník, kdykoliv se pokusí ho překročit. Pomalu, ale jistě se ve mě začíná usídlovat myšlenka, že pokud chci přežít, budu muset změnit původce i objekt oněch nepříjemných elektrických šoků. Konečně někdo potvrzuje můj hodně hluboko usazený pocit, že přece tohle není normální, a že se musím bránit, pokud se nechci zbláznit. Ale jak se později dozvídám, i pojem NORMÁLNÍ a MUSÍM je formou agrese, jak jinak, než namířené v mém případě opět proti sobě. Protože na sebe neustále kladu nároky a tlaky, co všechno musím zvládat.

Nicméně už chápu, že moje dosavadní způsoby zvládání situace mě rozhodně manželova nechtěného chování a mých úzkostí nezbaví. Ty úzkosti jsou vlastně jakousi cenou za moje ustupování. Pokud se chci cítit lépe, zkusím se tedy naučit, jakže to mám zarábět s tím ohradníkem. Rozhodně se to jeví jako lepší varianta, než zakopávání koberců na zahradě, či eskort do psychiatrické léčebny. Alespoň mám naději.


Postupně při absolvování sebezkušenostního kurzu Bezpečná vina se mě ovšem zmocní několik pocitů. První z nich souvisí s pochopením příčin chování mého “agresora a manipulátora”. Je to velký smutek, že nikdy nebude tím mým ideálním empatickým partnerem… že vlastně nikdy nepochopí, co se mu snažím vysvětlit, a že právě ono vysvětlování mi spíše může uškodit. Uznávám, že na přechodnou dobu jsem snad ještě ve větší depresi, než předtím, protože tváří v tvář čelím skutečnosti ztráty iluzí a ideálů o mém manželství: uvědomuju si, že on se nikdy nezmění. Nicméně celý kurz poctivě procházím a ve volných chvílích reflektuji své postoje, přístupy atd. Nastává čas na osobní konzultace a více praxe a akce. Bohužel, agrese partnera se následně ještě zvyšuje. Moje změna přístupu a otázky ho totiž vytáčejí do takových mezí, že u nás v domácnosti začnou lítat věci vzduchem a já se ho bojím snad ještě víc. Zase se stáhnu. Říkám si, že nejsem přece sebevrah. Při další osobní konzultaci se dozvím, že je to většinou přechodný stav, kdy je zapotřebí vydržet dočasné zvýšení agrese, které je součástí procesu a nakonec ustane. Bohužel ale malé procento jedinců přechází až do fyzické agrese a zde je na místě sáhnout po dalších formách obrany, a to volat policii. Fajn, znova se roztáčí můj kolotoč viny, protože na manžela prostě tu policii nezavolám. Odmlčím se. Připadám si hrozně, ani po kurzu a konzultacích nejsem schopná se efektivně bránit či odejít.

Po nějakém čase a dalších peripetiích, kdy opět i po značných dramatech stále setrvávám ve svém supervztahu, se rozhodnu překonat svůj stud a znova se ozvat Tomášovi. Tentokrát se začneme do hloubky věnovat mým nevědomým motivům a rozkrývat mozaiku kousek po kousku, načež se mi rozjasňuje v mé předchozími elektrickými šoky zatemněné palici. Všechno začíná dávat smysl. Objevujeme společně nové souvislosti a mám snad hmatatelný pocit, že se v mé hlavně něco přenastavuje. Pouhým pochopením, pouhým uviděním věcí, tak jak jsou, vynesením na světlo, čili do vědomí. Začínám volněji dýchat. Začínám konečně s větším odstupem být schopna pozorovat, cože se to vlastně děje. A ejhle, ony úzkosti, strachy z odchodu, z udělání chyby, pozvolna mizí a možná byste na tomhle místě čekali šťastný konec v podobě skutečného podání žádosti o rozvod a počátku procesu reálného odpoutání se od manipulátora. Ale ono se to zatáčí vše ještě nějak jinak. Manžel se čím dál méně dominantně projevuje, že by moje pokusy o dobrou práci s ohradníkem přece jen nakonec změnily i jeho projevy chování?

Najednou prostě můžu žít, přestat se v hlavě obsesivně zabývat myšlenkami na svoji nedostatečnost, vinu, atd. Žití a bytí už tolik nebolí. Dokonce jsem schopná nezůstávat uzavřená jen ve svém mikrosvětě, ale více se věnovat svým dětem, svým blízkým, zájmům, radostem, práci. Co se bude dít dál, uvidíme. Za sebe vím, že už není cesta zpátky. Díky své divotvorné životní situaci jsem vlastně začala rozkrývat a vnášet světlo světa do svých nevědomých zautomatizovaných procesů a vzorců chování. Takže je příjemné po kousíčkách uvidět a hmatatelně objevovat nové souvislosti. A přeměňovat tak své dotěrné úzkosti na konkrétní strachy, s kterými je možné dále pracovat, a které mě už tak neparalyzují.

Že by krysa konečně vyzrála nad svým šíleným exeperimentátorem, který ji na začátku našeho příběhu způsoboval takové bolesti? Anebo zjistila, že je vlastně spolupachatelkou a díky důslednému uplatňování určitých principů obrany si může sama ovlivnit vývoj celé situace? V okamžiku, kdy přichází agrese, je bezpodmínečně nutno se jí hned v zárodku bránit. A to někdy bolí, vyšlapávat nové cesty v mozku. Někdy nás to tam nechce pustit. Ale to se dá natrénovat. Postupná praxe přinese výsledky. Takže už se necítím, jak krysa, ale jako lvice, která se musí ozvat a postavit za sebe a své děti. Nenechat na sobě dříví štípat a být v tom sakra důsledná, i když je to někdy nepříjemné.

Ano, je to explicitní reklama na bezpečnou vinu… Nevěříte? Vyzkoušejte 🙂




 

46 názorů na “Hlavně, aby byl už KLID

  1. Anonym napsal/a:

    To je fakt tvůj osobní příběh?
    Jestli jsi dokázala proměnit manipulátora a k tomu člověka s tak odlišnými sociokulturnimi normami, tak máš skutečně můj VELKÝ OBDIV! 🙂

    • Gabriela napsal/a:

      Zažila jsem úplně to samé, jsme už sice od sebe ale nechce mě od sebe odpoutat stále pěkné slova v zápětí výhrůžky, škaredé slova ale stále dokola že beze mě nemůže být a že mě miluje, nevím co stín snad se to uklidní až se objeví jiný muž

    • Dada napsal/a:

      Ale nepíše, že ho dokázala změnit. Změnila svůj přístup a pohled na věc, přestala mu ustupovat.
      Ano, je spokojenější sama se sebou, to je obrovský krok a zásadní krok.
      Ale uspokojuje ji i život v takovém vztahu? To by mě velice zajímalo, jak to nakonec pokračovalo /skončilo 🙂

      • Marta napsal/a:

        Súhlasím s Vami, narcista sa nikdy nezmení. Ústup, prejav lásky, ruže, darčeky, keď si dupnete vyhrážky, keď pripomeniete niečo z minulosti nastáva amok a rozbíjanie mobilov a tak sa radšej stiahnete, potom zas vystavite pazúriky, zas prosby neodchadzaj, potrebujem ta s takto stále dokola.

  2. Anonym napsal/a:

    Chvili mi přišlo, že někdo píše můj příběh. To nehmatatelne, ze mi vztah nesedi, ale nedokážu určit v cem je ta chyba, snažím se, hledám a padám vycerpanim. A mam k tomu stejně nastavené to druhé kulturni prostředí… Budu trenovat užívání ohradniku

    • Anonym napsal/a:

      Také mně to připadlo jako můj příběh. Ze začátku. Já jsem odešla a rozvedla se po dlouhé době. Myslím si,že změnit manipulatora nejde.

  3. Anonym napsal/a:

    Vztah s agresorem jsem zažila… nicméně po “odvržení” z jeho strany na základě mojí obrany, stanovení jasného NE, v tomto žít nechci (z mojí strany), na mě pořád ulpíval pocit viny a doznívaly hluboké, upřímné city, které jsem k tomu člověku chovala… Měsíce jsem se nemohla hnout z místa a nakonec se rozhodla, podpořena terapeutem, kontaktovat jeho bývalé partnerky. Tři. Týral všechny, v různé míře, různé typy žen si agresi a násilí uvědomovaly a zpracovaly různým způsobem. Na základě jejich i svého příběhu nevěřím, že se agresor může změnit, že může prestat ponižovat, urážet a ubližovat. A i když se změním já, tak to zlo zůstane. Třeba se nasměruje jinam, na děti… Myslet si, že psychopata můžu změnit, je podle mě krátkozraké 🙁

  4. Anonym napsal/a:

    Ano, i mně se něco podobného stalo. Je to velmi náročné, ale dá se uskutečnit. Metody Tomáše Poura opravdu pomáhají.

    • Anonym napsal/a:

      Jenze i kdyz prestanou utoky, neverim, ze prijde neco, v cem chcete dlouhodobe zit, vychovavat deti. Ano, vy muzete zmenit pristup… ale myslite si, ze prijde klid? Harmonicke partnerstvi? Neco co chcete davat detem za vzor? Opravdu silne pochybuju 😕

  5. Hlavně, aby už byl klid napsal/a:

    Psychopat se nezmění. Nedá pokoj ani po rozvodu. Stalkuje, maže med, vyhrožuje a časro, naposledy měl tendenci “vejít” do mého bytu, že tam bydli….stupnuje se to. Budu muset na policii, tohle sama nazvladnu…

    • Adéla napsal/a:

      Jenže… Policie vám nepomůže… Mě doma všechno poškodil ale nemám důkaz, v noci mě chodí strašit a policie ho jen odradila, takže už mě nestraší, místo toho mi na zahradu nasypal všude střepy ze skla mám psy a i do bazénu .. a takhle mě dál ničí vše co mám a ..policie no až budete mít fotku jak je u vás doma tak s tím můžeme něco dělat…

  6. Anonym napsal/a:

    Pokud obet prestane davat manipulatorovi energii (zacne se branit, netrapi se, neni znicena), tak prestava byt “zdrojem” energie a manipulator odchazi. Tento typ cloveka umi jen dva vztahy – byt nad nekym (tam zustava a obet tyra dal a dal) nebo pod nekym. V tom pripade ale odchazi… Je skvele, ze vam je dobre, ale jsem si na 100% jista, ze manipulator v tom nezustane. Bud zacnou jine utoky, nebo vas zavrhne a pujde jinam. S balickem lzi, jak jste mu ublizovala 😉

  7. Nie je to len o manipulátorovi. napsal/a:

    Manipulátor sa nezmení. “Obet” sa zmenit moze. Ale je to tazké. No dá sa to. Kazdy máme inú cestu. Mozno s podobnymi kamienkami a prachom. Ale rozdiel je aj v mnozstve… Zo ❤️prajem vela stastia, rozvahy, seba lásky a vieru v lepsie. Zacni konat – a to si hovorím aj ja, aj sama sebe😉

    • Gábi napsal/a:

      ….takže jste změnila svůj postoj k němu, a manipulátor se stáhnul….? Nějak tomu nerozumím. Co konkrétně pomohlo??

  8. MirekV napsal/a:

    Děkuji za sdílení příběhu. Oceňuji, že si všímáte i podílu oběti na té problémové situaci a ukazujete, že měnit sebe je cesta.

  9. Anonym napsal/a:

    Ja vam nevim, gratuluji k pokroku, ale vase je volba je vlastne jen snadneji prezit v toxickem prostredi nebo odejit z toxickeho prostredi. Toxicke prostredi zustane, nikam neutece, dokud neutece vas partner.
    Ja si take zazila ulevnou cast – pote, co na me rval na ulici pred lidma, ze jsem psychopat, jsem se rozhodla, ze preci me nemuze zaroven ctit jako budouci matku svych deti a zaroven me mit za psychopata…a kdybych opravdu byla psychopat (a nevedela o tom), tak pokud me miluje jak rika, sdeli mi to laskave a setrne, ne ponizovacne pred lidmi.
    Po tomhle “logickem” vymezeni jsem dodala, ze tedy jsme se rozesli – ovsem rychle slibil, ze vyhleda odbornika a nejaku dobu v radu mesicu by i mily, konstruktivni…tak jsem se nechala trochu uspat ;]. Pak to sazmorejme prislo, v dobe, kdy jsem byla oslabena nemoci – obycejna letni angina, ja neschopna fungovat jak normalne…a ten krik, rev, ponizovani a shazovani…ten stal za to. I sousedi pribehli, zda me muj pritel nebije. Za par dni me vyhodil z bytu.
    Nema smysl investovat energii do preziti, kdyz clovek muze zit radostne a v klidu, fyzicky i dusevne prospivat. Just saying….

    • M. napsal/a:

      Súhlasím s vami. Treba odísť. Nikdy sa to nezmení. Žiaľ príde mu pod ruku ďalšia obeť, naivná…. Tak isto ako sme boli my…

      • Bezpečie napsal/a:

        Aha, takže pre rozoznanie silného manipulátora ešte pred začatím nejakého vzťahu, je v podstate môj charakter. Nebyť naivnou, nechcieť zúfale každého prvého muža, vedieť čítať (?).
        =•)

    • Gabriela napsal/a:

      Wooow… tak to je silný příběh. Vy jste silná, a všichni manipulátori jsou naprosto slabosi bez kouska citu.

  10. Danka napsal/a:

    Dobrý den, chci poděkovat panu Pourovi za tento web a kurzy. Stálo to sice hodně úsilí a nervů, ale po třech letech konečně můžu říct, že žiju svobodně. Pan Pour má pravdu:jediná cesta, jak z toho ven, je obrátit agresi proti agresorovi. Přestala jsem nechápavě vrtět hlavou nad tím, jak se může vůbec někdo tak strašně chovat a přijala to jako fakt. A dnes můžu říct, že můj narcista je skutečně předvídatelný. Jděte do toho!

    • Gabi napsal/a:

      Jak předvídatelný, co konkrétně jste změnila, že agresor otočí agresi na sebe? Děkuji za odpověď.

    • Gabriela napsal/a:

      Danko… prosím vás, můžete více přiblížit to vaše: \”jít do toho\”..?? Bojuju jak se dá, ale asi špatně. Moc bych potřebovala poradit. Děkuji.

      • Dada napsal/a:

        Já jsem Danku pochopila tak, že ted už svého agresora umí lépe číst, je pro ni předvídatelný a není tedy zaskočená (potažmo bezbranná), když zaútočí. Ví, jak útok odvrátit nebo zbrzdit dřív, než vás dostane na kolena.

        Za mě: koho baví být pořád ve střehu a dodávat si sebevědomí tím, že vím, jak se nenechat deptat – pak super.
        Ale že bych s takovým člověkem chtěla zestárnout a trávit s ním čas, až budou děti z domu, když si už teď nemáme co říct a vlastně si ani nepovídáme (moje názory na cokoliv ho ostatně nezajímají, ty jeho jsou stejně nejsprávnější) – tak takhle si druhou půlku života nepředstavuju. 🙁

  11. Anonym napsal/a:

    Dobrý den.
    Četla jsem svých 7 let… Je až zarážející, kolik manipulatorů ve vztazích je. Já to ještě dopracovala tak, že jsem sice vše delala tak, aby hlavně byl klid Stejně nic nebylo dost dobré. Když došlo k urážkám a ponižování, byla jsem tak zmanipulovaná, že jsem šla a omluvila se, že to byl vlastně moje chyba.
    Ve chvíli, kdy jsem si uvědomila, že děti začínají fungovat jako já…hlavně, aby byl klid, začala jsem to řešit. Změnila jsem přístup. Bylo to peklo, bala jsem se usínat, přestala jsem se bavit s přáteli, aby to neodnesli i oni, ale vydržela jsem. Bylo to osvobozující. Jsem s dětmi sama. Ze začátku jsem opět vše dělala, aby byl klid, ve všem ustupovala, ale nikdy jsem klid neměla, stejně bylo všechno špatně. Téměř po dvou letech jsem opět dostala sílu přestat ustupovat. Nemám sice klid, ale neponižuji se, ja i děti jsme klidnější a těch pár urážek, vyhrožování v sms již nevnímám a naschvály vždycky nějak zkousnu.
    Přeji všem hodně sil pro boj s takovými lidmi. Je to běh na dlouhou trať.

  12. Prosím o anonym napsal/a:

    Suhlasim s Vami Zazila som podobny vztah . Vlastne bol to vztah iba jednej osoby narcisa Zaciatky boli ako v rozpravke , postupne tam boli cervene blikajuce svetla ale Ja som tomu nevenovala pozornosť aj keď má niektoré okamihy spravania doslova šokovali ale hlavne zraňovali až tak , že som od únavy a vyčerpania skončila v nemocnici . Vtedy som zacala zisťovať čo sa to deje prečo sa tak cítim , až som zistila , že v toxickom vztahu s narcisom ste stále pod tlakom s potom sa to odzrkadlí aj na vašom zdraví Som šťastná , že som z toho von a držím palce všetkým , ktorí ešte rozmýšľajú ak sú ešte vo vztahu aby nabrali silu a utiekli , kým ich narcis celkom nezničí!!

  13. Bobule napsal/a:

    Dobrý den, škoda že tento článek jsem nečetla o několik let dřív. Mohla jsem si ušetřit spoustu vrásek. Trvalo mi 5let než jsem pochopila co je vlastně špatně. V článku jako bych z části četla svůj příběh. Někdy si říkám, že kdyby mne bývalý uhodil či jinak fyzicky týral možná bych na tom byla lépe. Manipulátora člověk často omlouvá a vínu svaluje na sebe. Odešla jsem před 2lety i tehdy s 3letou dcerkou. Bohužel ta jeho patologickou snahu o to si něco dokazovat odnáší nejhůře a než se vyřeší péče bude to ještě ošklivé. Všem, které jsou na tom stejně preji pevné nervy a hodně štěstí.

  14. Anonym napsal/a:

    Také to moc dobře znám, a trvá to už dlouho. Prvně byly děti malé, pak se stavěl dům, nyní jsou děti na vysoké, vždy si říkám, musím to vydržet, víc pracovat, míň chtít, přeci dětem nevezmu zázemí a možnost studovat, manžel mi tím často vyhrožuje, že mě zničí…, fandím vám všem, které jste to dokázaly změnit …

  15. Věra napsal/a:

    Díky za sdílení. První půlka Vašeho příběhu je mi velmi nepříjemně blízká. I dotazník vyšel jasně. Mám ale pár nejasností ohledně peněz, rodinu totiž živím už hodně let vlastně sama, partner má krásný internetový obchod s textilem. Bohužel nějak nezvládám vydělat nebo ze své rodiny vyždímat peníze i na jeho reklamu, takže vina je na mé straně… Jeho rodina je daleko, kulturní rozdíly slušné a je tabu mluvit o penězích s nimi. Takže těmi penězi mě manipuluje, ale tak nějak naruby. Druhá divná věc je, že i když dávám najevo, že vina není vždycky na mé straně, nevzdává to, neodchází. A třetí atypičnost, love bombing jsem nezažila. Je to tedy narcis?

  16. Merima napsal/a:

    Krásný příklad “povolný člověk” vs agresivní ovladač” oba dva nastavené špatné hranice. Jeden od mala raději plnil požadavky, aby se vyhnul konfliktu a druhý od mala nerespektoval hranice druhých, protože mu bylo vždy nějak vyhověno… Ta agrese je taky obrany mechanismus jak toho povolného člověka udržet v tempu. Vlastně totálně rozumím tomu, proč se tyto dva typy špatných hranic nejčastěji setkávají… Zdravý člověk to rozpozná již v zárodku.

  17. Lenka napsal/a:

    Takýto tixický vzťah s manipulátorom mám aj ja. Čím viac videí pozerám, tým viac si kladiem otázku, ako môžem v tomto vzťahu byť 34 rokov? Vždy ja všetko moja vina, vždy za všetko môžem ja. A najnovšie: Sama si za to môžeš! Nezaslúžiš si! Zažila som život aj z videa Zatĺkať, zatĺkať, zatĺkať. Kamarátky boli virtuálne a ja žiarlivá a paranoidná.

  18. Sten napsal/a:

    Žiji s přítelkyní pod jednou střechou a čím dál víc mám pocit, že se stávám obětí manipulace, staví si mě tam, kam chce ona. Možná nevěříte, ale jsem muž, který prožil těžké období, kdy se staral o nemocnou manželku, která zemřela. Ztratil se ve mě pocit hodnoty, kterou jsem měl, když jsem vydržel v nádherném a milujícím manželském vztahu do konce a ani těžká choroba mě nedokázala odradit od toho, abych přestal milovat. S příchodem nové přítelkyně se něco náhle mění, nevím co to je, pocity viny, že dělám něco špatně, že si sebe nevážím. Poslouchám neustále výhrůžky, jak jsem neschopný, jak si ji nevážím, že jsem nic, že jsem blázen, idiot.. promiňte… mám ji rád, ale zároveň si uvědomuji, jak padám někam, kde jsem přimáčknut ke dnu a nemůžu se zvednout. Z veselého a pohodového člověka se ze mě stává někdo jiný, já takový přece nebyl. Pomozte prosím. Co dělám špatně? Potřebuji to vědět nebo se s někým poradit.

    • Mája napsal/a:

      Člověk, který prošel tak těžkým traumatem jako je smrt manželky, je pro psychopatickou osobnost vyloženě “dar z nebes”. Takže bych se nedivila, kdyby si Vás taková osoba k sobě přitáhla. V každém případě blízký vztah s cizím člověkem tvoříme dobrovolně proto, že se s ním cítíme dobře. Pokud se s ním dobře necítíme je třeba s tím něco dělat. Já myslím, že jednoduchá rada neexistuje. Hledejte si informace
      o psychopatických a narcistických osobnostech – to je základ- a postupně si určitě řešení najdete.

  19. Erika napsal/a:

    Jsme slaboši. Patříme k těm slabým a ti silní nás vždy najdou. Jsme více či méně submisivní v citové oblasti. Až moc věříme v lásku a chceme jí mít za každou cenu, neublížit dětem, zachovat rodinu. Jsem v podobné situaci. Nejdřív jsem chtěla o svém životě napsat knihu- román, byla jsem přesvědčena, že takovou lásku jen tak nikdo nezažije. Dopadlo to tak, že si svou potencionální milenku vzal (s její rodinou) 2x na naši dovolenou. I když jsem TUŠILA, VĚDĚLA, VIDĚLA byla jsem označena jako žárlivá, hysterická nemocná. Nakonec si s ní začal, rok mě podváděl. Pak mi to řekl, po nějaké době hádek se s ní rozešel, ale jelikož jsme se pořád hádali, tak mi řekl, že jí jde zavolat a že se s ní začne zase scházet. A hned to udělal. Řekl mi nakonec, ať si na to zvyknu, že má milenku a miluje jí. Ona řekla svému partnerovi to samé. Teď už je to snad historie, myslím, že zabraly mé zprávy o tom, že mám chytrého milence. Ale pořád se stejně hádáme, nechce už prý se mnou být v páru a nemám mít na něj žádné nároky. Snažím se najít si práci (nenechat se už zviklat a nepracovat) a díky tomu, že jsem odhalila, že je sociopat, začít se k němu chovat jako k nemocnému člověku, který za to nemůže. Mám pocit, že jsem méně ve stresu, klidnější. Ráda bych si někoho našla, abych měla sílu odejít. Ale je to těžké, máme skvělé děti a život prvních 10 let bych nevyměnila.

    • Petra napsal/a:

      Dost by mě zajímal konec tohoto příběhu. Protože tuhle cestu mám čerstvě za sebou, ale dotaženou do konce. A proč? Protože moje změna ve mě, moje prosazování svobody a moje touha žít a nejen přežívat dopadla tak, že si manipulátor našel čerstvé maso a mě vykopnul. Ještě že tak, zabilo by mě to. Ale tyranie pokračuje přes dítě a vyhrožováním apod… Takže ne, nevěřím že by manipulátor zůstával tam, kde mu dojde šťáva, jen změní pozici pro další týrání. Naštěstí jsem díky všem kurzům a studií pochopila své možnosti a držím se jich. Nebýt to otec mého dítěte, který má, samozřejmě, enormní zájem o dítě, ačkoliv se o ní nikdy nestaral (a proto si našel rovnou chůvu, protože by to sám ani nedokázal), prostě bych ho definitivně vymazala. Takto ho, bohužel, ze života nikdy nedostanu.

  20. Mája napsal/a:

    Tedy nejsem si jistá, jestli tomu s těmi slabochy doopravdy věříte. To je totiž pohled právě tou psychopatí-narcistickou optikou. Jo, to oni si myslí, že okolo sebe mají samé slabochy. Ale je to opravdu tak? Spousta “obětí” těžce a dlouho bojuje. Slaboch by se na to právě vykašlal a utekl. Nenechávejte se těmi jejich řečmi nakazit.

  21. Marcela napsal/a:

    Čtu tady komentáře, je to jako zrcadlo. Dekuji. S manželem jsme 15 let, dvě děti. Dům. 10 let bylo krásných, pak to začalo. Poučovani, že stále něco dělám špatně, přijde domů. Je tu bordel, přijde domů, děti řvou (honění se po bytě na honěnou). Není uvařené jídlo. Já mám do toho svou práci, která je nutná ráno. Udělám ji, pak se starám o děti, o jídlo. Co manžel potřebuje, aby mohl spokojeně do práce. Když se vzepřu, chvilku seká latinu. Během covidu začal pít, v pití všechny kritizuje, jaký jsme ubozaci, jak nic nikdo nezvládá, jak je na vše sám. Já ho zachraňuji, když v opilosti rozbije dveře od lednice, nebo někam spadne na zahradě, něco se mu stane. Druhý den si nic nepamatuje. Musí být vše po jeho. Mě to mrzí, děti taky. Mají z toho psychické problémy. Na venek je seriózní člověk, který ví co chce. Nikdo by to do něj neřekl. Jeho maminka je stejná, jen je mírnější. Nikdo nic v rodině neřekne. Já chodím po psychologovi, zda jsem v pořádku. Už takhle nemůžu, chci odejít. Když manžel zjistí, že přestřelil, seká latinu. Ale to, co je v srdci, co si člověk pamatuje, nevymaže. Jak nadával že děti zalitly pod stůl, jak v opilosti se na ženu sape, že něco chce a nedochází mu nic. Že se chová jako zvíře… Ať to všichni zvládnete…

  22. Anonym napsal/a:

    Keď si čítam vaše príbehy, zisťujem že asi tieto diagnózy majú veľa spoločného. Ja mám doma BAP ale normálne rozmýšľam, či môže byť aj narcista 2v1 alebo ta manipulácia a všetko ostatné sú proste typické pre všetky poruchy osobnosti. Všetky tieto veci sa mi dejú len s tým rozdielom, že raz áno a raz nie.proste rok je pokoj a potom to príde. A všetko to schytám ja. Lebo ja som príčina všetkého, čo nie je dobre. Človek sa obviňuje, lebo asi na tom niečo bude, keď sa tie argumenty opakujú a som si vedomá svojich chýb. Ale vedela som do čoho idem a vždy si poviem, že on za to vlastne nemôže. Tak isto bipolárne je moje vnímanie tohto celého. Či bojovať za náš vzťah, alebo za moje vlastné zdravie.

    • Mája napsal/a:

      Pokud si dobře vzpomínám, četla jsem, že narcistické a psychopatické osobnosti mají právě větší sklon ke vzniku BAP. Asi máte klid v době, kdy má depresivní fázi a bere léky a ty ho celkově tlumí a srovnají, takže nedochází k výbuchům zlosti a k toxickému chování. Po nějaké době, až deprese odezní, má třeba pocit, že už je v poho a začne léky vynechávat – možná ani nevíte – a následkem toho se manipulace a zlost a různé vnitřní tenze zase objeví a postupně vyeskalují až do manické fáze. Nebo třeba ani léky nemusí vysadit a z nějakých jiných důvodů jejich účinek slábne. Řekla bych, že společné soužití bude snesitelné jen pokud mu bude dobře fungovat léčba. Vaše situace je fakt složitá, ale když v ní nebudete myslet i na sebe, tak vás to nejspíš totálně převálcuje.

  23. Marg napsal/a:

    Božínku a já si myslila že takových je nás jen pár. Měla jsem pocit že jinak mnohé rodiny žijí celkem v pohodě. Mám kamarádku která si tím prošla taky a občas se nepřestává divit jak podobné si jsou naše životy. Jenže jak to tady čtu tak vidím že i s vámi všemi zde přispívajícími se ty životy podobají 😳 Žiju sama, tedy vlastně žiju s \”paní Svobodovou\” a už to tak zůstane. Pohádkové manželství snad opravdu zažila jen anglická královna. Tady z těch příspěvků se ve mne pouze utvrzuje myšlenka že zakládání partnerství je opravdu o hubu.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.