Proč je tak těžké se začít bránit

Proč je tak těžké se začít bránit? Příčina u všech obětí manipulátorů bývá stejná. Pozoruji to i u svých klientů, kteří mi na první konzultaci vypráví svůj příběh nebo u klientů, kteří se mnou dlouhodobě spolupracují a přicházejí s novými historkami z jejich nezdravého vztahu.

Ve chvíli, kdy se ocitají v nepříjemné situaci, tedy když na ně agresor útočí, manipuluje jimi, vyvolává v nich pocit viny nebo je agresivní, jsou paralyzovaní. To, že by se vůbec mohli bránit, je ani nenapadne.


Útokům agresora nemohou uvěřit, zoufají si a přemýšlí, jak se z toho vymanit. Hledají odpovědi na otázky, proč se k nim tak manipulátor chová. Fakt, že by se mohli bránit, je většinou nenapadne ani dlouho po tom, co útok ustane.

To je ten největší kámen úrazu – je velmi těžké se začít bránit, pokud mě ani nenapadne, že bych vůbec mohl. 

Odpověď je takto jednoduchá, ale generuje řadu dalších otázek. Například:

„Proč? Proč mě to, že se můžu bránit, nenapadá? Proč mě to nenapadne, zatímco jiné lidi ano?“

nebo

„Co tedy dělat pro to, abych se z tohoto stavu dostal a aby mě to, že se můžu bránit, napadat začalo? Jak se bránit efektivně, abych se nedostal do situace, ve které se budu spíše poškozovat než se bránit?“

Než se pustím do odpovědí na tyto otázky, rád bych Vám zprostředkoval pohled ze strany manipulátora nebo člověka s poruchou osobnosti, který nevnímá, že vás poškozuje a že překračuje vaše hranice.

Stejně tak, jako oběti z různých důvodů (ke kterým se ještě dostaneme) nenapadne, že by se mohli bránit, tak agresora vůbec nenapadne to, že jemu by se někdo mohl bránit. Má za to, že dělá to nejlepší, co může a je to ku prospěchu všech lidí okolo. Proto bývá často i překvapený, když se mu někdo bránit začne. Však si představte, že jste ve vztahu s někým, kdo vám nikdy neřekne „Tohle mi nedělej.“, „ To je mi nepříjemné.“, „Tohle nechci.“, nebo „Tohle se mi nelíbí.“ a najednou Vám řekne: „Dost! Tohle mi nedělej!“ Agresor v tu chvíli bývá v šoku. Není na obranu zvyklý. Často z jeho strany následuje ještě agresivnější reakce a ještě intenzivnější útok. Podle toho, jak moc se mu bude oběť bránit dál, může agrese v krajních případech přecházet i do té fyzické.



Nyní se dostáváme k tomu, proč oběť nenapadne se bránit. Když pracuji se svými klienty, snažím se rozklíčovat, co je formovalo a co je vedlo k tomu, že prožívají svůj svět a život tak, jak prožívají. Zjišťuji, v jakém prostředí vyrůstali a v jakém se dále pohybují.

Většinou se ukáže, že v minulosti (často už v raném dětství), pokud se pokusili vymezit si svůj prostor a nastavit ostatním hranice, nebyli respektováni. Prožívali situace, kdy při jakémkoli pokusu se bránit, následoval útok ještě větší.

Pokud se s takovou reakcí setká dítě, vyhodnotí svou obranu jako nevhodnou strategii, protože je pro něj v tu chvíli výhodnější agresi ustoupit (než riskovat hněv rodičů, jejich ztrátu nebo ztrátu domova). U takto „traumatizovaného“ dítěte se v budoucnu jeho schopnost se bránit vůbec nezapne. Nepozastaví se nad tím, že je mu něco nepříjemné, že mu někdo ubližuje, nebo ho někam manipuluje a tlačí.

Tímto jsme si tedy zodpověděli některé otázky:

„Proč je tak těžké se začít bránit?“.  – Protože mě to ani nenapadne.

„Proč to tak dělám?“ – Protože mě v životě formovalo mé prostředí, ve kterém jsem se naučil, že nebránit se je nejvýhodnější strategie.

Zkuste nahlédnout do své minulosti a zreflektovat si, které události, Vám mohly vzít přirozenou schopnost obrany vůči agresi a manipulaci. V jakých situacích jste se raději stáhli a vůbec se nebránili?

Jak jsem uvedl už na začátku článku, typickou oběť místo obrany napadají otázky, proč se k nim agresor chová agresivně. Pořád o tom přemýšlí a hledá důvody. Pokouší se manipulátorovi vysvětlit, že se k ní tak chovat nemá.

Oběť posléze zjišťuje, že ať udělá, co udělá, vždy je to špatně. To ona je ten, kdo je špatný, agresivní a ještě má tu drzost se bránit. V dalším stádiu oběť očekává, že jí agresor dá za pravdu a povolí jí se bránit. Možnost bránit se by mi však měla náležet kdykoli si vzpomenu, kdykoli se cítím ohrožený a kdykoli je mi něco nepříjemné. Na to oběti zapomínají a stále čekají na to, až agresor pochopí, že je agresor. To je stejné, jako čekat na to, že lev, který Vám ukousne nohu, se Vám za to omluví.

Pokud se opakovaně ocitáte v obdobných situacích nebo si nejste jisti, zda jsou Vaše reakce na nátlak či manipulaci efektivní, neváhejte se na mě obrátit. Nabízím Vám konzultace, při kterých si rozebereme Vaši situaci. Pomůžu Vám rozkrýt původ Vašich vzorců chování, který možná sami před sebou skrýváte, a navedu Vás na nové způsoby komunikace s patologickými osobnostmi.

Ve chvíli, kdy si uvědomíte, že je na čase začít se bránit a nenechat si vše líbit, bude potřeba mít k dispozici nástroje, kterými agresi obrátíte zpět k agresorovi. Manipulátor pak díky nim pomyslnou pěstí, kterou míří proti Vám, zasadí ránu sám sobě. Tyto nástroje, výuku postupů a nácvik správných reakcí, Vám nabízím v rámci kurzu Bezpečné viny.

Rozklíčování původu Vašich nesprávných reakcí a následně výuka reakcí nových – to jsou dva pilíře, které Vám umožní dostat se z role pasivní oběti do role aktivně a efektivně se bránícího jedince.

Jakým způsobem budeme odkrývat původ Vašeho současného prožívání? K ilustraci bych použil metaforu mikroskopu. Zaměříme se na moment, který Vás ze stavu relativního klidu dostal do stavu rozrušení či rozčílení a v kterém jste se nedokázali bránit. Najdeme okamžik změny a ztráty schopnosti správně reagovat na agresi mířenou proti Vám. Vše, co Vás k danému okamžiku začne napadat, zafunguje jako zvětšovací sklo, které nám přiblíží, co se přesně stalo. Následně odkryjeme další konkrétní momenty Vašeho vztahu s manipulátorem, které často mají ekvivalent v nějakých událostech ve Vašem životě.

Tyto momenty si pod pomyslným zvětšovacím sklem prohlédneme a postupně přijdeme na reakce, kterými můžete dosavadní nesprávné kroky nahradit.

Netvrdím, že to bude jednoduché. Často tento proces trvá dlouho a nezřídka musím Vaši pozornost vracet zpátky k momentu, který stojí za Vašimi nesprávnými reakcemi. Možná budete mít tendenci od tohoto bodu utíkat a dostávat se do modu, v němž se nebudete chtít bránit.

V okamžiku ale kdy obranu nastartujeme a kdy Váš počáteční odpor překonáme, uvidíte velmi rychle výsledky. Agresor přestane útočit, protože útok nezafunguje. Přestane postupně zkoušet své manipulace, protože se mu budou vracet. Díky tomu dostanete konečně prostor pro řešení praktičtějších věcí, konkrétních situací v životě, nastavování hranic, zvětšování svého prostoru, atp.




 

18 názorů na “Proč je tak těžké se začít bránit

  1. Anonymní napsal/a:

    Mně se zdá, že problém je hlavně v tom najít efektivní způsob obrany.
    Já když se dostanu do nepříjemné situace, tak už se většinou o nějakou formu obrany pokusím, nějak se ohradím, ale stejně jsem pak rozrušený a moc dobře se necítím. 🙁

    -mše-

  2. Equs napsal/a:

    Řekl jste to přesně, výchova. Ani mne nenapadlo, začít se bránit, jsme vychováni v tradiční pozici viny, kterou přijímáme, pak ji v sobě hledáme, ani nám nedojde, že to tak není. Po zkušenosti s takovým vedoucím jsem skončila " na práškách", teprve pak jsem zjistila, že existuje něco jako manipulace, narcisismus a dodnes hledám cesty, hlavně se bojím, abyv životě dokázaly ustát moje děti, jestli jsem je neovlivnila výchovou…. Děkuji vám za to, že toto téma prezentuje.

  3. Anonymní napsal/a:

    Jsem silná žena, vím, že jsem byla manipulována a na druhou stranu, chtěla jsem nad manipulátorem zvítězit a mít navrch. Chvíli jsem se nechala manipulovat, než jsem zjistila, v čem jsem. Využíval mé kontakty, finanční prostředky, ochotu, sílu a na oplátku mě jen kritizoval a sunul mě do pozice té špatné, dělající vše zle a vedoucí špatný život a nespořádaný.
    Naštěstí jsem se setkala s manipulátorem psychickým a nikdy nepřešel do fyzického napadání.
    Když jsem se začala bránit a stanovovat si svá pravidla, byl opravdu tak v šoku, že vycouval.
    Když si člověk uvědomí, že jde o člověka slabého, který s vámi manipuluje, je snažší se bránit.

  4. Radovan Sablik napsal/a:

    Zdravím vás a chtěl bych říct že střetů s manipulátory jsem zažil nezpočet a do jisté doby jsem je k sobě přímo přitahoval. Byl jsem nice gay hodný chlapec s nízkým sebevědomím co byl přesvědčen o tom že když každému vyhovím zasloužím si jeho, její přízeň. Au… Jaká blbost… Zajímavý je v tomto ohledu pojetí víry,,, když na tebe někdo kamenem ty na něj chlebem nebo ještě jinak když Ti dá někdo facku nastav i druhou tvář… A ve výchově rodičů, když budeš hodný a dělat to co se ti řekne dostaneš odměnu bonbón, ve škole jedničku, ale když budeš zlobit zasloužíš trest třeba i výprask praklem na koberec nebo vařečkou. Oběti manipulátorů i ti manipulovaní mají dle mého něco společného. Nedostatek opravdového zájmu, přijetí a lásky v dětství. Poruchy osobnosti jako je sobectví a narcizmus a jejich projevy mají často kořeny právě ve špatném přístupu rodičů v dětství. Takže z mého pohledu manipulovaní by měli zapracovat na svém sebevědomí a na určení a vytyčení hracic co jsou ochotni příjmout a co už je za rámec či podpásovka no a ti manipulátoři,,, tam je to těžký protože těmto lidem většinou chybí soucit, empatie a ochota příjmout odlišný názor zvenčí, tak snad až při opakovaných nezdarech ve vztazích když je člověk na dně může pomoct dlouhodobá terapie ale je to velmi těžké někomu vysvětlit že mu něco chybí když mu to chybí. Asi v tom smyslu vysvětlit barvoslepému že existují barvy. Jinak bych doporučil manipulacím nevěnovat pozornost a nebránit se a vztah ze sobeckým partnerem ukončit pokud ta ten dotyčný touží po skutečném zdravém vztahu. Díky za video a všem přeju do života více lásky a přijímání sebe sama i se svými slabinami protože to je cesta k růstu. Díky

    • Miroslava GS napsal/a:

      Moc hezky a výstižně napsané. Jste asi psycholog nebo psycholog amatér. Nedostatek opravdového zájmu, lásky a bezzásluhového přijetí v dětství se dohonit nedá (proto je jedinou nezastupitelnou úlohou v životě člověka, jeho úloha rodičovská). Dá se na tom pracovat a o něco svůj profil vylepšit, ale první, co se stane, když pomalu "prozříte" je, že se na vás tímto způsobem živí víc lidí a to především blízkých. A to je dost těžké přijmout, navíc bývají těžko nahraditelní, právě proto, že jsou to blízcí lidé. Tím se celý váš ozdravný proces docela komplikuje potom je každá rada opravdu drahá.

  5. Jana napsal/a:

    Mám takovouto zkušenost. Jsem submisivní typ. Jsem taková od narození. Lásky jsem měla spoustu, přesto jsem vždycky reagovala spíše omluvou a přemýšlela, co jsem udělala špatně. Bojovat dokáži jen za někoho jiného. Mám pocit, že za to mohou emoce. Pohltí mě tak, že nejsem schopná přemýšlet racionálně a to mě staví do obranné pozice. Dost mi pomohla kniha Čtyři dohody. Vzala jsem si z toho hlavně to, že si nemám brát od nikoho nic osobně. Důležité je také sebevědomí. Pokud ho člověk nemá vrozené, musí si ho vybudovat jinak. Třeba něco dokázat.
    Přeji všem hodné lidi kolem sebe, kteří vám pomohou stěmi ostatními.

  6. Unknown napsal/a:

    Řekla bych, že je to popsáno vcelku trefně. Táta byl agresor, který nikomu jeho vlastní projev nedovolil a jako dítě jsem proti němu byla zcela bezbranná tak není divu, že jsem si vytvořila alternativu sebeobrany a to únik do svého vlastního, uzavřeného světa. A lidi, kteří se přímo bránili agresorům jsem vlastně nechápala, proč si hodlají srazit hlavu o neprorazitelnou zeď, když to není k ničemu. Komu jsem se v životě poprve postavila byla moje narcistická tchýně a když nad tím tak v kontextu videa přemýšlím, napadlo mě to proto, že překročila hranici – když jsem tátu ignorovala a stáhla se do své ulity, dal mi pokoj, tchýně ne, ta šla až za hranice té mé ulity a to byl impulz k té myšlence začít se bránit. Od myšlenky k činu byla také delší cesta, musela jsem nejprve získat nějakou sebejistotu v tom, že jsem opravdu v právu i přes to, že jsem na ní byla do značné míry závislá, bydlela v jejím baráku a do velké míry žila za její peníze. Hodně mi v té době pomohla víra a pár lidí z církve, nakonec jsem jí vytyčila jasné hranice. Při zhlédnutí toho videa mě napadla asociace domestikované zvíře verzus divoké……..to divoké by si nikdy nenechalo dobrovolně líbit to co domestikované. Nedávno jsem viděla video, jak nějaká ženská umlátila klackem psa. Ten jenom kňučel a čím více ho řezela, tím více se podřizoval a opravdu ho ani nenapadlo zavrčet natož kousnout i když mu šlo o život…..i když je můj otec už šest let po smrti tak po vzhlédnutí tohoto videa se ve mě ozvala touha si to s ním vyříkat, postavit se mu.I když v tom videu není nic úplně nového či převratného, nic co bych nějak nevěděla, tak stejně, když je to takto polopaticky a na plnou pusu řečeno, pojmenováno, tak i to co člověk ví si uvědomí mnohem jasněji, hlouběji a evokuje to hlubší touhu s tím něco víc udělat…..děkuji.

  7. Pee napsal/a:

    Dobry den, můžete prosim dat nejaky PRIKLAD situace, jak takovy utok odrazit?
    Dále by me zajímalo, nakolik je mozne, ze narcisovi tyhle vlastnosti jen podsouvam, ze je to třeba jen otázka mého vykladu. ??? Děkuji! Petra N.

    • Ako sa bránit napsal/a:

      Mam presne takú istú skúsenost, ked sa začnem bránit tak tak agresia stúpa a nechurobím cokolvek som vždy ta najhoršia najhlúpejšia a vraj priatela natolko vyprovokujem, ze ma začne urážat, odvôvodni to tak,ze si za to sama môžem a zaslúžim si to. Ked ho ignorujem a prestanem komunikovat tak som urazená múmia ktoru pravda uraža a aj tak je problém lebo veci neriešim ale zbabelo čušim. Začarovaný kruh😢

  8. Pingback: Jak si takové osoby do života přitahujete – Bezpečná Vina

  9. mirekvr napsal/a:

    “Oběť posléze zjišťuje, že ať udělá, co udělá, vždy je to špatně. To ona je ten, kdo je špatný, agresivní a ještě má tu drzost se bránit.”

    Tyhle věty mi připomněly následující situaci a vnesly mi do ní jiný pohled (přímo prohlédnutí):
    Manželka k dětem: Mirek si (ne)myslí, (ne)chce to a to…
    Mirek: Do hlavy mi nevidíš a tudíž bych byl rád, abys netvrdila, co se v ní děje.
    Manželka: Zase už se chceš hádat.

  10. Manipulator napsal/a:

    Od dětství jsem byla manipulována matkou,z toho vyplynulo me velmi nízké sebevědomí,které mělo za následek špatně vybrané partnery a otce pro moje děti. Raději jsem byla potichu a bála se trestu. Psychické a fyzické násilí jsem prožívala v obou vztazích. A ještě stále mají potřebu manipulovat. Pracuji na sobě a nastavení hranic. Je to každodenní boj sama se sebou. Naučit se mít ráda a nepřijímal do své blízkosti takové typy ,kteří jen ponizuji a srazi mě. Bohužel je to moje rodina a otcové mých deti,s kterýma musím být v kontaktu.

  11. Bebe napsal/a:

    Od detstva som bola psychicky aj fyzicky tyrana otcom (alkohol, bitky), ktory ma do skoncenia vysokej skoly nepovazoval za cloveka (co mi aj casto prizvukoval), matkou (ona otca milovala tak sme na jej upenlive prosby museli otcovi vyjst v ustrety aby bol pokoj, aj ked mlatil aj ju), dalej otcovou matkou a jej rodinou (zasluzila si si to lebo si bola zla a hajde do zahrady ty leniva xxx )… neskor sa psychopaticke a narcisticke sklony zacali prejavovat aj na mojich dvoch mladsich sestrach (snad vsetky formy manipulacie, vratane ziarlivostnych scen a neuspesnych pokusov o samovrazdu bud otravou liekmi, alebo skokom z okna pripadne pod auto). Mala som teda stale vo zvyku hovorit “ano” na uplne vsetky poziadavky svojho okolia, aby som vsetkych zachranila a dosiahla svoj vlastny dostojny klud a aby ma konecne niekedy niekto pochvalil a povedal ze “ako dobre a pekne, tesim sa z teba”… no to nikdy to neprislo. Ale vyvinula sa u mna nutnost perfekcionizmu a OCS ako svet, ktore ma vycerpavali tym ako dosledne a perfektne som sa snazila vsetko robit doma aj v praci, ale od vycerpania som doslovne kazdy den “umrela” v posteli. Mamka pred 4 rokmi umrela na aneurizmu (otec ju mlatil snad do jej posledneho dychu) a po jej smrti ma moji manipulatori chceli dosadit na miesto mamy… skoncila som v nemocnici s ochrnutim lavej strany tela (zamrznute rameno). Trvalo mi ale dalsie 4 roky kym som pochopila ze hovorit “nie” je tiez v poriadku a niektore veci naozaj nemusim robit a nemusim sa pre nikoho obetovat, ak to sama nechcem. (ten prelom nastal naozaj az v januari tohoto roka, ked som po niektoych udalostiach z poslednych vianoc pochopila ze je to uz skutocne moj “last call”) Ano, bolo zopar riadnych hadok po ktorych som sa citila strasne zle aj niekolko dni alebo az tyzdnov (!) Ale vysledok sa dostavil: manipulatori ma prestali kontaktovat. Stratila som svoju rodinu, ale nasla som vnutorny pokoj. Stale sa z casu na cas v mojom zivote objavuje niekto kto sa snazi mi moj vnutorny balanc zobrat (hlavne jesitni arogantni chlapi, ktori si myslia ze zena je pre nich lahky super a udru si lebo si myslia ze mozu, a ked zistia ze nemozu tak aspon kvalitne dourazaju a ponizia-po kazdy krat ma to strasne boli a velmi tazko a niekedy celkom dlho sa z toho zbieram, kym znovu nadobudnem sebauctu). A nie som feministka, nic take. A mam aj super skvelych muzov kamaratov, ktori mi pridu bez vsetkeho poradit alebo pomoct ked to potrebujem). Vase clanky mi pomohli utvrdit sa v tom ze idem spravnou cestou, najma tie o psychopatickych manipulatoroch, ako im vysvetlit ze to co robia nie je spravne … 👍 Potrebujem terapie, nebudem to skryvat, ale po tom co som nejake absolvovala nemam k tomu velmi doveru (podla mna slabi psychologovia, robili si poznamky, mne sa ale neulavilo a alosi nic …)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.