Rodí se manipulátor manipulátorem?

Pod jedním z našich příspěvků se objevil dotaz, jestli je manipulátorství a nefyzicky agresivní jednání vrozené, nebo vzniká výchovou, nebo ho člověk získá nějakým jiným způsobem až v průběhu života (například odkouká v práci nebo se setkává s ještě větším manipulátorem, od kterého přebírá jeho vzorce chování). Je to stejné, jako u všech psychicky specifických atributů, struktur osobnosti a jiných projevů. Vždy to pochází z genetiky, ale vždy je to částečně aktivováno prostředím.

Z pohledu manipulátorů je důležitý ještě jeden faktor. V okamžiku, kdy se s takovým člověkem setkáte a snažíte se je nějak ukorigovat a zastavit jejich agresi a je to v osobních vztazích, tak počítejte s tím, že jakmile začnete rozkrývat, co na co působí v jeho rodinných vztazích, většinou zjistíte, že nemáte proti sobě jednoho člověka, ale celý rodinný systém a to typicky napříč několika generacemi a že se to tam předává jako lidová slovesnost z jednoho člověka na druhého – z matky na děti, z dětí na další děti a tak podobně. To je jedním z největších úskalí.


V okamžiku, kdy se začnete bránit, tak se na Vás sesype často celá taková vlna manipulativních, narcistických a jinak agresivních, sobeckých a bezohledných jedinců, kteří se Vás budou snažit zatlačit zpátky do kolejí, které Vám byly na začátku přiděleny a do kterých jste se možná nechali natlačit ať už dobrovolně nebo nevědomě. Jakákoli vaše snaha se na začátku vždy setká s masivním odporem. Tímto procesem jsem provedl už stovky lidí. Z mého pohledu na tom není nic tak komplikovaného. Je to jen o tom udržet toho klienta, aby ustál po nějakou dobu tlak, který časem povolí.

Abych se vrátil k původní otázce, zda je manipulátorství získané nebo dědičné: všechny problémy s prožíváním viny, manipulace a vlastnosti, které korelují s poruchami osobnostmi, se má za to, že mají původ v traumatech z raného dětství. Nicméně některé opravdu těžké případy tedy psychopatické nebo psychotické osobnosti, které si vytvářejí vlastní virtuální svět, do kterého Vás zatahují a zamotávají a kterým Vás paralyzují, mají příčinu spíše genetickou.

Často matky popisují už i u malých dětí vzorce a náznaky patologického chování, které má otec, přestože ve výchově zatím nebyla žádná zvláštní příčina proto, aby se dítě začalo takto chovat.  Tyto děti jsou někdy méně citlivé a například mají tendenci více lhát než jejich sourozenci nebo vrstevníci v okolí. V těchto případech je vliv rodičů celkem sporný, protože ještě neměli moc příležitostí proto, aby dítě ovlivnili takovým způsobem, že už by si osvojilo tyto postupy. 

Jako nejlepší experimentální příklad slouží situace, kdy už jsou rodiče dítěte rozvedení, nebo spolu nežijí a dítě není tolik vystaveno vlivu patologického rodiče, a přesto vykazuje stejné vzorce chování, stejnou podrážděnost, zarputilost a manipulativnost. Takový případ se dá použít jako důkaz toho, že chování nemuselo být převzato od agresivního otce a je genetické. Na druhou stranu není ale vyloučeno, že chování nebylo způsobeno matkou, která je submisivní a nechá sebou manipulovat, čímž také dítěti umožní rozvoj tohoto chování až do té míry, že to připomíná chování otce.

To mě vede k otázce interakce agresor vs. oběť. Kdo vlastně situaci ovládá? Kdo má nad situací větší moc? Agresor, který se chová agresivně, nebo oběť, která tu agresi umožňuje? Je to až Hegelovská otázka o dominanci a submisivitě nebo dialektika master a slave tedy dialektika pána a otroka. Ve Fenomenologii ducha je to nejčtenější kapitola, tak se jí můžete začít zabývat.

Toto byla stručná odpověď na otázku, jestli je manipulátorství dědičné nebo získané. Doplnil jsem ji o varování, abyste si dávali pozor na to, že máte proti sobě vždy celý manipulující a agresivní systém. Nestačí tedy brát v úvahu, že působíte na jednoho jediného člověka, do kterého investujete všechny své síly, a ono to nemá kýžený efekt. Těch lidí, proti kterým stojíte je tam víc, a oni se navzájem neustále podporují, vyzbrojují a strkají do původních pozic a o to je boj s nimi těžší. Nezoufejte proto, že selháváte vy. Ta přesila tam může být a není v silách jednoho člověka, aby toto ustál.

Pokud Vás zajímají detaily k tomu, jak manipulátorství vzniká, kde se to v dětství bere a jak se to vyvíjí, máme pro Vás připravený kurz „Vina a děti“, kde se problematice věnuji detailně a zabývám se i prevencí, jak nepůsobit na vlastní dítě tak, abych v něm tyto rysy podporoval nebo vytvářel. Tématem se zabývám i v on-line kurzu „Bezpečná vina“, konkrétně v části, ve které Vám sděluji, kde se bere prožívání viny, jak se formuje, čím jej můžete podpořit a čím zabít. Dále v kurzu uvádím, co se s dětmi, které neměly prostředí, ve kterém by se mohly prožívání viny naučit, děje a proč se potom začínají chovat tak, jak se chovají. Budu se těšit na nějakém z nejbližších seminářů, nebo se uvidíme v kurzu. Držte se.

, konkrétně v části, ve které Vám sděluji, kde se bere prožívání viny, jak se formuje, čím jej můžete podpořit a čím zabít. Dále v kurzu uvádím, co se s dětmi, které neměly prostředí, ve kterém by se mohly prožívání viny naučit, děje a proč se potom začínají chovat tak, jak se chovají. Budu se těšit na nějakém z nejbližších seminářů, nebo se uvidíme v kurzu. Držte se.

 
Tento příspěvek byl přidán do Video a otagován .

8 názorů na “Rodí se manipulátor manipulátorem?

  1. jstep napsal/a:

    zajímalo by mě, jak ti agresivní narcistní členové rodiny mezi sebou vycházejí, jak fungují, jestli se sebe navzájem bojí nebo jaké na sebe používají páky, jestli jsou jejich vztahy upřímné nebo jestli jsou vnitřně emočně ploší a vlastně “nic necítí” nebo co cítí při kontaktu s ostatními členy rodiny,navenek vypadají, že fungují a mají se rádi, za zády se pomlouvají a vyjadřují nechuť k setkání, pak pokrytecky lichotí… co je to za vztahy? kde se pak takoví lidé kompenzují, nebo jim v životě nic nechybí, nemají potřebu opravdových vtahů? nebo si je vytvářejí pouze pomocí pocitů viny a manipulacemi a vtlačováním do závislé pozice… zajímá mě to, protože jako jediná z rodiny tam nepasuju a když jsem se bránila, tak mě vyhnali. všichni se semkli a bránili tyranku, která mě v dětství málem zabila.

    • Katka napsal/a:

      Myslím, ze jsou tak sebestredni, ze jsou radi ve společnosti dalších lidi (je jedno zda rodina nebo jiní lidé), aby se mohli předvádět a hrát své divadlo a hry. Tito lidé se neschazi aby si říkali hezké věci a pomáhali si, ale aby se před sebe předváděli a měli pocit výjimečnosti.
      Každý z nich je zaměřen na sebe a jede jen na sebe.
      Partnery mají jako doplňky a opět se před nimi předvádí (nákupy – prezentují ostatnim lidem – chlubeni)
      Lhaní a manipulaci berou jako normální věc

    • Anonym napsal/a:

      Mám takového manžela a on svoji dceru. Používají na sebe moc kterou zrovna mají, on peníze a ona že navždy odejde a tak se v síra celá jeho rodinná pořád dokola. Jeden ustoupí, druhý toho zneuzije atd… Já tedy odcházím, zatáhl mě do tohoto blázince a já jsem se málem složila. Už nikdy více.

  2. jstep napsal/a:

    zajímalo by mě, jak ti agresivní narcistní členové rodiny mezi sebou vycházejí, jak fungují, jestli se sebe navzájem bojí nebo jaké na sebe používají páky, jestli jsou jejich vztahy upřímné nebo jestli jsou vnitřně emočně ploší a vlastně “nic necítí” nebo co cítí při kontaktu s ostatními členy rodiny,navenek vypadají, že fungují a mají se rádi, za zády se pomlouvají a vyjadřují nechuť k setkání, pak pokrytecky lichotí… co je to za vztahy? kde se pak takoví lidé kompenzují, nebo jim v životě nic nechybí, nemají potřebu opravdových vztahů? nebo si je vytvářejí pouze pomocí pocitů viny a manipulacemi a vtlačováním do závislé pozice… zajímá mě to, protože jako jediná z rodiny tam nepasuju a když jsem se bránila, tak mě vyhnali. všichni se semkli a bránili tyranku, která mě v dětství málem zabila.

  3. Blanka Hynková napsal/a:

    I ja mam dceru, mentalitou po svem otci, od jejiho pul roka, zijeme s otcem oddelene. No kolikrat jsem v soku, jak mi ma dcera v jistych situacich, kdyz neni po jejim, kopíruje sveho tatu… No to je dukaz, ze geny jsou hodne silnym faktorem.
    Co spíš chci ale resit, je možné se naucit být manipulátorem, protoze clovek se musel naucit přežít v prostredi mistru manipulace a lži a tim padem vztahy, ktere ja navazuji jdou z extrému do extremu. Bud jsem uplna obet, to, kdyz jsou me city silnejsi a nebo naopak, se ze me stava prave manipulátor, kdyz vycitim, ze ten druhy je schopen obetovat vic… No at to zacne tak, nebo tak pokazde to ukoncim a nebo druheho donutim svym agresivním chováním, aby to skoncil on…
    Jsem jako kazda zena, touzim po lasce a rovnocennem, harmonickem partnerstvi, ale asi jsem na to moc psychycky pokrivena…. Cetla jsem skoro všechny komentáře Vas ublizenych zen, ano taky znam tu bolest, ale taky i ja umim mužům ublizit uplne stejným způsobem, bez vycitek svedomi, protoze v tu chvíli si vzdy v hlave najdu duvod, abych ospravedlnila svoje jednani…
    No normalni nejsem, to se shodnem, ale blazen ze me tez jeste neni, hloupa si urcite nepripadam, naopak, spoleham se sama na sebe… Ale co me desi v hloubi duse, je… Ze nedokazu uz nikdy v zivote najit tu zlatou stredni cestu k rovnocennemu partnerstvi… Neumím si poradit.

    • Blanka Hynkova napsal/a:

      Vite Tome, Vas nazor na muj problem by me opravdu zajimal, nevim kdy a jak Vas kontaktovat, po pravde na individualni konzultaci momentalne nemam cas a prostredky. Ale rada bych vyuzila Vasich sluzeb v te analyze textoveho podkladu. Jenze nevim co to vlastne obnasi, jake jsou podmínky, co pro to udelat a zda mi vlastně v tech textovych podkladech povite svuj uprimny názor, zda bych mela zacit mozna i hledat ve svem okoli, kdo by mi odborne pomohl mou pokrivenou psychyku (pokud teda pokrivena je) zase srovnat. Ono je hezky se odkazovat na traumata v detstvi, ale ja jsem jich vedoma, co slo, jsem odpustila sobe i druhym,hodne jsem pochopila a srovnala se s minulosti, ale stale moje osobnost neni v uplnym poradku, aspon teda ja si rikam a hledam, kde delam chybu, ze nejsem schopna normalniho vztahu. Nechci být ani manipulator, ale ani obet, nic mezitim jsem jeste nezazila… Predem dekuji za Vas cas a snad mi aspon napisete podminky te analyzy textoveho podkladu. S nadeji se loučím a přeji pekny den.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.