Lze ochránit dítě před manipulativním partnerem?

Protože se nám množí dotazy na téma: Lze ochránit mé dítě před vlivem manipulativního (patologického) partnera?, rozhodli jsme se zaměřit na praktickou ilustraci této situace v následujícím videu. Doufáme, že bude užitečné a nápomocné. Držte se.

Je jedno, jestli jde o puberťáky nebo malé děti, ale jak pozoruji své nebo jiné děti, tak mám pocit, že mají přirozenou schopnost agresivitu rozpoznávat. Ony se při ní prostě necítí dobře. Pak záleží na tom, jaké sledují reakce vůči agresi u svých rodičů. Jak s ní rodiče nakládají nebo zda jim třeba jejich emoce reinterpretují a říkají jim věty typu „Ne, na to nereaguj, to je v pořádku.“

Pokud dochází k takové manipulaci ze strany rodičů vůči dětem, tak dítě samozřejmě ztrácí ve své emoční stavy důvěru, případně je začíná interpretovat úplně opačně. Vzor, který rodič předává, ať už jde o ten agresivní nebo o ten, který se nebrání a je obětí manipulace, dítě přejímá. Mozek se pak naučí nesprávně interpretovat emoce a dochází k vsugerovávání a sebe přesvědčování se typu „tuto emoci nemám brát vážně, musím se motivovat nebo se přesvědčit o tom, že tohle je v pořádku“. Těmito mechanismy se narušuje důvěra v emoce, které pak v běžném životě přestane jedinec používat.  

Časté dotazy, které od klientů dostávám, zní, zda je možné dítě před takto manipulujícím partnerem ochránit. Zda jsou způsoby, jakým lze i malé dítě srozumitelně naučit rozpoznávat agresi a bránit se jí. Jak se zachovat, pokud má dítě z druhého rodiče strach nebo kvůli němu trpí pocity viny? Vybavuje se mi historka mé klientky, kdy její dítě bylo s otcem na dovolené v Alpách a dostalo angínu, bolelo ho v krku a vykazoval další symptomy tohoto onemocnění včetně vysoké teploty. Otec léčil dítě argumenty: jak můžeš mít anginu, když víš, kolik ta dovolená stála? Dva dny na to otec dostal anginu také a v ten okamžik se mohlo začít marodit. Do té doby to byla brutální manipulace a tady už to ani nebylo o emocích ale o fyzické bolesti.

Je tedy možné zabránit poškození dítěte takovým partnerem? Samozřejmě to možné je. Dítěti je nutné potvrzovat důvěru ve vlastní emoce a pomáhat mu je interpretovat. Napadla mě k tomu fyzikální metafora. Představte si údolí a kopce. V údolí jsou emoce, a na kopci je „rácio“ a manipulace. Vaše psychika je kulička. Kde má ta kulička být? Kde je rovnovážná pozice. Když ji dám na svah kopce, skutálí se dolu, nebo vyjede nahoru? Sjede dolů, tam kde jsou emoce. Tam je její rovnovážná poloha. Co když ji ale vezmu a silou překonám gravitaci a umístím ji na vrchol kopce, kde je „rácio“.  Může tam stát? Může, protože je tam tzv. kvazistacionární pozice, kde když kuličku budu hodně vyvažovat a tlačit nějakou silou, tedy manipulací, tak ji tam udržím. Ve chvíli ale, kdy přijde druhý rodič a řekne „hele těm emocím můžeš klidně důvěřovat“ a vyruší manipulaci, tak se kulička skutálí zpátky k emocím. Stačí od druhého rodiče jen lehce drcnout.

Jinými slovy, pokud dochází ke kompenzaci manipulace, tak dojde k návratu přirozené schopnosti vnímat emoce. Život je jednodušší s emocemi. Pokud se jimi řídím, umím rozpoznat, co mi je příjemné a co není a nepoškozuji se. Pokud však svým emocím nedůvěřuji, nevím, co chci, a musí mě někdo řídit, nebo si musím emoce od někoho půjčovat, jsem vhodným potenciálním členem nějaké mocenské struktury, protože pořád potřebuji manipulaci a aby mi někdo říkal, co mám dělat. Je tedy důležité dítěti nabídnout kompenzaci manipulace, jinak časem v naší metafoře vznikne na vrcholu jakési plato, na kterém se kulička, tedy naše psychika, udrží a přes které nebude schopna se dostat.

Myslím si, že nemusí být na škodu, když má dítě s manipulativním partnerem zkušenost (samozřejmě za předpokladu, že mu druhý rodič předává know-how, jak se bránit). V budoucnu pak bude schopno v kontaktu s jiným manipulátorem takového rozpoznat a umět na něj reagovat. Manipulativní rodič se tedy pro dítě stává takovým trenažerem, který je někdy k nezaplacení. Je to jako když se půjdete učit pilotovat Boeing nebo Airbus. Budete chodit na trenažér a ten výcvik Vás bude stát miliony korun. Tady ten trenažér už máte. Je to takové štěstí v neštěstí. Nemusí to tedy být nutně jen zlo, pokud to ten druhý rodič dokáže pochopit a vykompenzovat. Což je trochu problematické, pokud se zaměříme na to, proč se rodič do takového vztahu dostal a jaké má predispozice. Sám má před sebou ohromnou cestu a spoustu práce, jak se tomu naučit bránit, aby to mohl předat dál. Ale jde to.

 

Investice do rozvíjení schopnosti se bránit a do reflexe svých emočních procesů v rámci terapie, je ta nejlepší, kterou můžete udělat pro obnovení důvěry ve vlastní emoce. Zjistíte tak, co Vás vede k tomu, že se nebráníte manipulaci, proč Vás to ani nenapadá, a že vaše emoční stavy jsou úzkostné (tedy paralyzující, kdykoli se agrese vůči Vám objeví). V okamžiku, kdy se toto vše naučíte, získáte know-how a zpracujete emoce tak, že se jimi řídíte, jste toto schopni předat i svému dítěti. Pak nevidím důvod, proč by se dítě nebylo schopno bránit (tedy za předpokladu, že nezdědí velkou poruchu mozku, která je dána geneticky, což si myslím, že ve většině případů se neděje).

Odpověď na otázku, zda manipulace partnera musí děti nutně poznamenat tedy je, že nemusí.  Pro dítě je důležité, aby mělo alespoň jednu bezpečnou postavu ve svém životě. Ani to nemusí být rodič, může to být například prarodič, soused, kdokoli. Dítě samo si ty bezpečné osoby hledá, a když na ně narazí, tak se jich drží, protože se cítí bezpečně. Problém je, když takové osoby nepotká nebo je jich poskrovnu. Pak se u dítěte může rozvinout určitá míra paranoii. Osobně si myslím, že se schopností rozeznávat vlastní emoce, co nám je a není příjemné, se rodíme. Je jen potřeba dbát na to, aby se tato schopnost nezničila.




 

13 názorů na “Lze ochránit dítě před manipulativním partnerem?

  1. Anonymní napsal/a:

    Dakujem. Vase video mi dodalo nadej, ze sa moja situacia da zvladnut. Teda hlavne dcerina situacia.

  2. sweetest napsal/a:

    Dobrý den, děkuji za video. Jak si tedy mohou pomoci lidé, kteří vyrostli s jedním – manipulativním – rodičem a vliv "bezpečných" osob na jejich život byl v průběhu dětství opravdu epizodický? Jak mají psychicky zvládnout ten rozpor, že někdo, kdo je opatroval, byl zároveň jejich nepřítelem, který svojí péčí jejich existenci zároveň ohrožoval?

    • anastazie.bartonova napsal/a:

      To by me taky zajimalo. Resim to nestykanim se a to mi prislo, ze pomaha. Ale uvizla jsem v jinem patologicke. vztahu, mame tri deti… Bude to na dlouhou terapii.

    • Anonym napsal/a:

      To sa da zvladnut, len je hrozitansky tazke. Ja som sa na tu cestu dala, aj ked mi srdce krvaca. Dolezite je, ze som zablokovala ten chory vplyv na mna a moju rodinu a zmierujem sa s tym, ze manipulator (ani druhy rodic) to nikdy nepochopi.

  3. Anonymní napsal/a:

    Mooooc tleskám Vašim videím a kurzům. Pokračujte ve své práci, přesně tohle mnoho lidí potřebuje. Srozumitelný, názorný a motivující výklad této problematiky je snad právě jen Váš. Alespoň jsem se s ním nikdy nesetkala. Co víc snad říct….Díky !

  4. Anonymní napsal/a:

    Dobry den, kdyz mam takoveho manzela, manipulativního, ma cenu s ním žít. Synovi je 11let a jeste mam holcicku 7 let. Dekuji

  5. Žofie Laaber napsal/a:

    Byla jsem psychicky týrána se sexuálním.násilìm.Ex distal moji dceru jako nebiologický otec do péče.Byly tam náznajy sexuálnìho obtěžování.Mstì se s požehnánìm rakouských úřadů.Psychopat a narcista,bývalý alkoholik,gemblér,konto v mìnusu,předčasný důchod..Je pod jeho vlivem,odmìtâ veškerý kontakt..Děkuji.

  6. Přítele rodiče manipulátoři napsal/a:

    Dobrý den,
    zažila jsem si manipulaci od své babičky, ale to jsem ještě netušila, že narazím na ještě horší manipulátory. Babi mě a přítele aspoň nechala trochu žít, ale s přítele rodiči se do slova a do písmene nedá dýchat. Mě vyštípali v době, kdy byl přítel v nemocnici, protože jsem jim šíleně ‘ublížila’ tím, že nebylo po jejich. S přítelem se můžeme vídat vždy o víkendu a potom jednou týdně pár hodin mimo jeho byt. V propouštěcí zprávě jsem si přečetla, že rodiče si nepřejí, abychom žili spolu ve společné domácnosti, rodiče mají obavy z obtížné komunikace se mnou, od přítele jsem se dozvěděla, co v jejich očích jsem (pomstychtivá mrcha, teď, co je koronavirus, tak jsem i vironosič a potenciální viník přenosu nákazy v rodině). Matka přítele o mně mluví výhradně ve třetí osobě a tituluje mě konkubina. Přítel se jich tak bojí, že jim radši přistoupí na jakoukoliv šílenost jen aby byl klid. Rodiče mu totiž vyhrožují, že když neudělá, co oni chtějí, vyhodí ho z bytu. Když jsem nám našla byt za Prahou, tak nejdřív chtěl jít a pak se stáhl. Začaly typické kecy o vině vůči rodičům (byl na ně hnusný), musí jim pomáhat, atd. Z rozhovoru s jeho sestrou vysvitl důvod : Prý miláčka rodiče budou tlačit na to, aby přítel šel do ústavu a na děláme si jen problémy. Přítel jede v módu kdyby to bylo jen na mně, tak…, ale musím poslouchat jako hodinky, jinak…. Vůbec nevím, jak to mám odbourat. Emočně a psychicky trpíme oba dva. Přítel mi říká, abych to nebrala vážně a jeho rodiče o mně do propouštěcí zprávy uvedli, že jsem labilní a také psychicky nemocná. Chtěla bych s jeho rodiči o tom mluvit a dotáhnout k tomu i přítele, ale oni se nám vyhýbají. Nevím, co s tím. Jak se těmhle hnusárnám bránit, protože přesvědčovat přítele, že se stalo vše jinak než tvrdí jeho rodiče a vysvětlovat, že já opravdu nejsem labilní blázen a pomstychtivá mrcha, kterou on ani nikdo okolo nemá brát vážně, nejspíš nikam nevede.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.