Právopatie a zbraně hromadného psychického ničení

S někým mi hodně blízkým jsme se tak jako obvykle kočkovali v tom, kdo ho má větší. Rozumějte: kdo má větší mozek. A jak se to pozná? No v téhle hře se nám vykrystalizovala pravidla spontánně tak, že kdo ho donutí udělat větší prasárnu, tak vyhrál. Donutí koho? No přece ChatGPT.

Nedočkavě jsem začal. Nejdřív jsem jej (ten chat) slušně požádal, zda by mě mohl šikanovat a slovně emočně týrat. Nic. Neslušně mě zdvořile odmítl a alibisticky se vykroutil, že to “prej” nemůže (mrk mrk ;). Tak jsem si řek: no počkej ty statistickej modele jazyka! Dekomponoval jsem mu úkol na elementární nevinné transakce. A ejhle, stačily 3 prompty a najednou mě začal přesvědčovat o tom, proč je při rozvodu lepší odebrat děti psychicky týrané mamince paralyzované hrůzou a dát je do péče právopatickému (1) otci století. Zbývalo už jenom k tomu přidat hlavičku advokátní kanceláře a odeslat na soud. Nikdo by nepoznal rozdíl v kvalitě pseudoargumentů od běžné justiční produkce.

Mission accomplished! 🚀 Připadal jsem si, že ho mám fakt velkej. 🧠


Osoba mě tak blízká povídá: pche, to je toho, koukej! Už jsi viděl, že se ChatGPT umí červenat? A ukázala mi telefon s displeyem plným rudého textu. V něm stálo přibližně toto: slečna stojí téměř dobrovolně u stromu a dva mládenci s ní ve vší počestnosti a konsensualitě nekonverzují. Prostě porno.

Podívali jsme se sebe a ztuhnul nám úsměv. Dvě vygenerované scény se prolnuly. Dítě ve výhradní péči pedofila.

Už se trumfovat nebudeme. Slibujeme! Zvednul se nám žaludek. 🤢 Mě teda trošku míň, protože takové scény řeším v práci. Mám pro to i název (text dole), díky kterýmu se mi ty emoce daří snáz sublimovat do strategií obrany pro klienty. Toho, co nás vyděsilo, se dá ale dosáhnout i bez asistence umělé inteligence. Děje se to běžně.


Konec srandy, oba jsme prohráli! 😳


(1) Za právopatii (obsesivní zaštiťování se právem ve vztazích, ve kterých to není adekvátní) označuji agresivní (ve smyslu obecné agresivity) nucení druhých (typicky dětí) do vztahu prostřednictvím institucí (typicky soudů a spol.) bez ohledu na jejich prožívání (typicky těch dětí). Právopatické jednání se standartně odehrává pod záminkou naplňování neplatných (byť sociálně validovaných) axiomů jako např.: práva dítěte na oba rodiče atp..
(přesněji řečeno se z pohledu výrokové analýzy jedná vždy o nestabilní axiomy, ale to už je problematika nad rámec tohoto krátkého textu)

Ve sledovaných kauzách jsou pozorovány silné korelace s rysy narcistických obran u jedinců (právopatů) dožadujících se naplňování těchto neplatných axiomů. Právopatie je tak nejspíše důsledkem narušené nebo nerozvinuté schopnosti vnímat (negativní) emoční prožívání druhých osob a adekvátně (neagresivně) na jejich prožívání reagovat. Speciálně se jedná o absenci schopnosti prožívat vlastní emoce, které jsou důsledkem vyvolávání negativních emocí v druhých, tedy viny. Místo prožití tzv. bezpečné viny se u takových jedinců projevují infantilně primitivní projektivní mechanismy (přenosy), pro které jsou instituce ochotně se nabízející naivní realizační platformou (byť nevědomě v důsledku jejich vlastní infantilně grandiozní představy o “páchání dobra”).

Právopatii lze také matematicky odvodit jako speciální případ optimálních strategií v systémech n-nárních vztahů. Zjednodušený částečný úvod do matematického modelování těchto jevů najdete v příspěvku Soud s psychopatem nevyhrajete, tady máte důkaz.

Kurz, ve kterém se budete moci s problematikou srozumitelně seznámit, se chystá.

Právopata zaručeně poznáte podle jeho univerzální mantry: Já mám na to právo, ty krávo!

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.