Žádné produkty v košíku.
Video
Jak přežít Vánoce?
Pokusil jsem se opět o malou sondu do toho, co můj mozek, za tu dobu, co se tímto tématem zabývám, abstrahoval za principy, které se dají na tento čas aplikovat
Minulý příspěvek a současně domácí úkol pro Vás, se jmenoval „Jak přežít Vánoce s narcisem nebo s narciskou?“, tedy s někým, kdo ve Vás vyvolává celou řadu negativních emocí, úzkostí a špatných pocitů. Za otázkou se skrývá trochu chyták. Nejdříve je potřeba se zeptat: „Co vlastně Vánoce znamenají?“. Když někdo přijde a položí otázku „Co mám dělat, jak se mám chránit a jak to mám přežít?“, zajímá mě nejprve, co ten člověk chce, aby se stalo, v čem mu agresor brání, co je špatně a co jsou jeho očekávání. Tipuji, že očekávání budou Vánoce takové, jaké si je mnozí lidé přejí – šťastné, veselé a klidné.
S takovou osobností, tedy s někým, kdo neprožívá vinu a nedokáže se přizpůsobit, nelze takových Vánoc dosáhnout. Jakákoli snaha je v takovém případě z mého pohledu absurdní. Otázka, jak si s narcisem užít Vánoce, nemá přímou odpověď. Je na to třeba jít oklikou a podívat se na to, co prožívám v okamžiku, když si přeji klasické, šťastné a radostné Vánoce a ono tomu tak není. Vánoce nejsou klidné, šťastné ani radostné, není dostatek dárků, není uklizeno. Toto vše jsou zdroje pocitů viny.
Pod příspěvkem na blogu vystihla jedna ze čtenářek tento stav větou: „Ať udělám cokoli, nikdy to nebude dost dobré.“ Vánoce jsou ideální příležitostí ke kritice a vyvolávání pocitů viny, ať už je v nás vyvolává naše okolí, nebo si je vyvoláváme sami. Sami si často myslíme, že nic není dost dobré. Stává se to většinou, pokud jsme vyrůstali v kritizujícím prostředí, ve kterém Vánoce byl stres, a nic nebylo dost dobré.
Co s tím a jak se k tomu postavit? Jak si udělat klidné a šťastné Vánoce místo těch stresujících, uspěchaných a neuspokojujících? Už v podstatě samotných Vánoc vidím jakýsi paradox v souvislosti s vinou. Nejsem sice žádný specialista, znalec, ani věřící, který by znal kořeny víry, ale měli bychom se na původ Vánoc podívat. Slaví se narození člověka, který tady byl proto, aby z nás sejmul vinu a pak kvůli tomu trpěl a zemřel. To je pro mě něco nepochopitelného. Lidi učím, aby s vinou pracovali sami. Aby se s ní sami vypořádali a nepotřebovali žádnou vnější entitu, která je viny zbaví.
Řada mých věřících klientů, s kterými tyto otázky otevírám, očekává, že z nich vinu sejme někdo jiný. Je to stejné jako víra v existenci prince na bílém koni, který mi zajistí krásný život, ve kterém se nebudu muset o nic starat a který mi snese modré z nebe.
Když žiju v kleci se lvem, tak mě stresu a permanentní zátěže nezbaví to, že mi do té klece někdo strčí vánoční stromeček, bez ohledu na to, jak zlaté řetězy na něm budou viset. Nefunguje to tak, že si s tím lvem sednu, dáme si dárečky a budeme na sebe hodní. Takovou iluzí si zaděláváme na velký malér. Chvíli nebudu ostražitý, chvíli se nebudu bránit a stanu se kořistí.
V první řadě bychom se tedy měli zbavit iluze toho, že Vánoce s narcisem by mohly být fajn. Vybavuje se mi tu Kunderovo: „Optimismus je opium lidstva a zdravý duch páchne blbostí“. Parafrázoval bych to na „Pozitivní myšlení je velmi rozšířeným bludem současnosti a zdravý člověk voní depresí“. Nemám na mysli těžkou depresi, při které myslíte každých pět minut na sebevraždu. Myslím takovou, která Vám umožňuje vidět, že něco není v pořádku a že jste v podmínkách, které Vám nezajistí Vánoce podle Vašich představ. To jsou ty skutečné emoce, které Vám umožňují s tím něco dělat. Mluvím tu o depresi v přeneseném slova smyslu. O depresivní vývojové fázi podle Melanie Kleinové, která rozděluje náš psychický vývoj na paranoidně-schizoidní a depresivní fázi. Depresivní fáze je zdravý stav, ve kterém už vnímáme realitu.
Nemá smysl chtít prožívat šťastné a veselé vánoce v prostředí, kde to není možné. Kde prožívám tlak, utrpení, strach, neustálý stres a útoky emoční, verbální i fyzické. Pokud tyto emoce budu ignorovat a nebudu se jimi řídit, budu svou situaci jen zhoršovat bez ohledu na to, jak si ji budu přebarvovat na růžovo. (Pod článkem najdete jednu z nevinných srnek k tématu).
Nenápadně manipulativní okénko🕵️
Chcete ponořit hlavu do vědy? Anebo aspoň do článku...
Jaký nejlepší dárek k Vánocům si můžu nadělit? Co třeba to, že začnu vnímat realitu, přestanu před ní utíkat a třeba se i vybrečím? To že budu brečet, je v pořádku. Znamená to, že si uvědomuji situaci a už jen toto uvědomění mi mnohdy uleví. Proč si pod stromeček nadělovat falešnou iluzi toho, že to bude dobré, že se agresor změní. Proč si namlouvat, že materiální dárky od agresora něco znamenají? Neznamenají vůbec nic. Většinou za ně později draze zaplatíte. Vztahy s takovými lidmi jsou transakční a ne nezištné. Obdarovávaní od takových lidí je také druhem agrese a mechanismem, jak ve Vás vyvolávat vinu, jak Vás ovládat a manipulovat.
Pokud budete chtít některé ze zmíněných témat rozvinout, neváhejte sdílet svůj názor v komentářích.
A jestli vás to video inspiruje třeba k úvaze o tom, kdo tedy by měl v našich životech pracovat s naší vinou, tak se těšim na myšlenky v komentářích. A nemusí to být úvahy o nadpřirozených bytostech, kterými se to v televizi teď jen hemží. Můžete se zaměřit třeba na prozaický okruh vašich blízkých. A tady je zmíněná srnka z videa.Nevinná srnka: pozitivní přístup
Trpím a ubližují mi. Pořád o tom s vámi mluvím a nejsou to hezké věci.
Neměla bych ale být více pozitivní? Odhodlám se, vsugeruji si, afirmuji, že …
… budu zažívat šťastnou depresi!
Zjistěte, zda ve svém okolí nemáte manipulátora.
Trapně manipulativní okénko🙄
Zapomeňte na dietu a dopřejte si další vědomostní bonbónek
Máte pravdu Tomáši, očekávat klid a pohodu s narcisem na Štědrý den je hloupost. U nás to vypadalo od rána na pohodu, manžel komunikoval, tvářil se vstřícně… A potom kolem 13,00 hod. jsem spozorovala že se mu plete jazyk, mele nesmysly – byl prostě opilý. Večer přišli mladí s 8 měsíčním vnoučkem. Manžel opilost přiživoval dalšími doušky vína. Štědrý večer jsem si snažila užít s vnoučkem, kterého to byly první Vánoce, s dcerami a zeťákem a hezkými pohádkami.
Môj muž celé sviatky ožratý sa nikým nekomunikoval keď tak iba nadávkami čistý debilko ani s nami nevečerial už asi 4e sviatky nám pokazil som za neho zúfalá
Moje další Vánoce,které skončili fiaskem.Snažila jsem se je udělat pěkné,navařila,napekla.Stejně poslouchám jen kritiku od manžela na moji rodinu,mě.Pořád si nevážím,co mně dal.Místo aby byl se mnou a dětmi,sedí pořád u svých rodičů,nebo oni u nás a po mně se vyžaduje,že kolem nich budu jen skákat a neodporovat.Jsem sama ve svém vlastním domě.A tak bych si přála klidné svátky.Zatím poslouchám sprostou tchyni a manžel mi tvrdí,že to přeháním.Přes to všechno nejsem schopná odejít od něj,proč?Jsem asi slaboch..
nejste slaboch… dnes jsem měla své další pokažené vánoce…už 29 rok… ted tady sedí u stolu a tváří se, jako by se nic nestalo… asi ho budu omlouvat, ale banalita na kterou jsem čekala se dostavila,jako vždycky,ale už se sním nepárám, dříve jsem brečela, ale už dobrých 2o LET NEPLÁČU…užívám si drobných radostí a dětma, dnes už jsou dospělé a jsou jeho náturou poznamenané.. a jen to čekání, kdy to vypukne a proč je notně stresující…. držím Vám pěsti…
Já už nedokážu žít tak dál,zároveň mi nejde odejít,je to strašné,vadí mi,že se mě dotkne a to je konec,děkuji za Vaši reakci.
Vánoce s ním byly šílené,jsem ráda,že jsou za mnou a nemusím se na něj dívat a komunikovat
Ako som prezila Vianoce? Opustila som toho idiota…Boli to tie najkrajsie Vianoce 😀
presne takto by to malo byť… opustiť , odstrihnúť, byť sám sebou a konečne začať žiť svoj život, ale je to dlhá a bolestivá cesta , kým človek dospeje k tomuto poznaniu….
Vánoce svátky klidu a pohody? Když na něj nemluvím, nebo jsem v druhém pokoji, tak je klid, ale pohoda to není.
Vánoce byly velmi unavující. Jsem uštvaná jak lesní zvěř. Nemůžu se na toho člověka absolutně v ničem spolehnout, zkomplikuje mi, co se dá, otráví mi každou příležitost, na kterou se těším, v lepším případě mě ignoruje, ale stejně je to zátěž. Celá domácnost o šesti lidech visí na mě a na tom, zda se o to postarám. Pokud není po jeho, okamžitě se uráží a odchází kamkoliv se mu zamane, každou příležitost využije k tomu, aby si dělal co chce. Dnes byl synek protivný, on se sbalil a odešel si ke své mamince. Vyloženě si užívá Vánoce, válí se u televize, chodí si po návštěvách a já jen makám jak barevná, skáču kolem celé domácnosti, sama pečuju o děti a snažím se, aby měly vše tak, jak má být. Když po něm chci pomoci, v situaci, kdy je toho na mě nejvíc, sbalí se a odchází, že to není jeho práce. Přemýšlím nad tím, k čemu ho vlastně mám. Krom toho, že přispívá na bydlení, které bych momentálně neutáhla sama, NIC. Jen snad bych si ho mohla dát za rámeček na zeď, protože je hezký, jinak absolutně žádný užitek. Dětí si nevšímá, když mám nejvíc práce a ony začnou zlobit, jen je bije a mě kritizuje, že je nezvládám. Jsem z toho všeho unavená, strašně unavená. K otázce Tomáše na to, kdo by měl pracovat s naší vinou, si myslím, že pokud jsme malí, tak rodiče, ale velice jemně tu a tam by mohli použít pozitivní manipulaci. Pokud jsme velcí, tak s naší vinou můžeme pracovat nejlépe my sami.
Štědrý večer byl absolutně absurdní a na hlavu postavený. Vyjímám z citací…
"… ať už to máme za sebou (štědrovečerní večeři)"
"… já nechci žádný dárky"
"… (proč jsi chtěl slavit vánoce?) … kvůli kaprovi"
" … takovou pi*ovinu (štědrovečerní pohádka)… jdu nahoru, pustím si něco jinýho… "
Zkrátka ani náznak snahy o něco jako štědrovečerní atmosféru. Spíš naopak.
Jo a když jsem chtěla koupit stromek, bylo mi řečeno, že ne, protože na mě není spoleh. 🙂 Koupil ho on, den před vánoci. 🙂
Ať je to jak je to, jsem ráda, že se mi loni podařilo posbírat ty zbytky rozbitého sebevědomí, poskládat je zase dohromady, ofačovat a léčit. Je to stejné, jako se zlomenou kostí. I když bylo na kousíčky, zase srůstá. A bude ještě pevnější než dřív. Chce to ale dennodenní cvičení a posilování. Podruhé se už zlomit nenechám. V rámci rehabilitace se učím duševní sebeobraně. A dělám si radost. A nosím tu pláštěnku. 🙂
Jsem tak šťastná,že mám tohle za sebou.Po 28 letech jsem se osamostatnila,nebylo to lehké ale nikdy jsem nelitovala.Přišla jsem o majetek,pohodlí,ale jsem sama sebou.A to je nejdůležitější.
Úplnou náhodou (i když – jsou vlastně náhody?) jsem narazila na test osobnosti a když tu nyní čtu Vaše komentáře, jako by je někdo vystřihl z mého vlastního života. Vidím sama sebe, jak skáču okolo věčně nespokojeného "pána tvorstva", kterému nikdo a nic není dobrý. Jen si tak říkám, co nás vlastně drží v těchhle destruktivních vztazích, které ničí nás, naše děti, naše vztahy s přáteli… Má na to někdo odpověď?
Tuto otázku jsem si také párkrát položila. V mém případě jsou to tři důvody. Láska (protože vím, co má uvnitř pod tou krustou), lítost (protože vím, z čeho se skládá ta krusta) a rozum (protože odejít by sice bylo snadné i možné, ale komplikované – buď odejít, bydlet o 70 km dál ve svým, ale ztratit práci nebo zůstat v práci, ale hledat si jiné bydlení.)
Přesně tohle se mi stalo,test jsem vyplnila a pročetla a konečně pochopila, že snad nejsem ten nejhorší člověk, jak mi to stále někdo podstrkuje,i když jsem pro něj jen služka,která musí být perfektní, jinak je zle.Všechny příspěvky jsou mi hodně známé,jakobych je sem napsala já.
Neumím se rozhodnout a odejít ani po 30 letech. Je to hodně komplikované.
Za mě, odejít je to nejlepší co vůbec může být, i když člověk si stejně musí vyřešit, co to je, co ho do vztahu s narcisem dovedlo a co ho v něm ve skutečnosti drží…..a myslím, že nejlepší na to je kurz a Tomáš sám. Já sem od ex pryč už přes deset let a je mi fajn, neumím si představit se zase do něčeho takového vrátit. Během letošních vánoc jsem se soustředila na sebe a rodinu a na narcise jsem si snad ani nevzpomněla……super pocit. Ale aby to nebylo tak idilické, přecijenom, brácha, který se s celou rodinou krom mámy nebaví už rok, se s námi nesešel. Všichni, do jednoho jsme mu koupili nějaký ten dárek, když druhý den přišel domů k mámě, řekl, že žádný dárky nechce, že ho nezajímají. Když z toho byla máma špatná, začal jí vykládat, jak já jsem ze všech nejhorší (mimochodem, z celé rodiny jsem o něj největší zájem jevila vždy já) a že jsem se s ním objímala a pak jsem řekla, že k mámě nejezdím za ním. To bral jako podraz, křivárnu, rzadu. Tak mu píšu mail, ať mi řekne kdy a kde jsem něco takového řekla. Samozřejmě neměl nic, co by mohl použít, tak řekl, že nejde o to, co jsem řekla, ale že bylo mým úmyslem mu ublížit. Ptám se na základě čeho si to myslí………..tak jsem byla manipulant, astejně tak dcera…….znovu se ptám, kde jsem něco takového řekla, a proč si myslí, že jsem mu chtěla ublížit…….na to odvětil, od kdy se rýpu v malichernostech……a tak znovu…..říkám, že pokud se se mnou nebaví, protože jsem řekla, že za ním nejezdím,tak to jako malichernost nevnímám, je to důležité…..takto už jsem byla zmije na jeho prsou…….je to zvláštní, ale mě ty jejich myšlenkové pochody stejně vždy překvapí, jak se něco tqkového v té hlavě vůbec může zrodit? opomenu-li to, že mě to zraňuje, tak oni především zraňují sami sebe, vymyslí blbost a jí trpí……neumím si představit, co by mě v blízkém vztahu s takovým člověkem mělo držet. Stačí krátká epizodka k tomu, aby to člověka zahlcovalo. Ale když si vemu, se jejich vzorec jednání je asi takový, že čím více oni sami cítí vinu tím větší potřebu mají jí vzbuzovat v druhých, aby si ulevili, tak vlastě to, že mě obvinil z takových nechutností, svědčí o tom, že se to věm pěkně vaří.
Zdravím..Tak Vánoce u nás po 8 letech proběhly téměř v poklidu..ráno proběhlo "emoční zvracení" ,nasadila jsem pláštěnku a pokračovala v rozdělané práci,jakoby nic..když viděl,že nereaguji na jeho "zvracení" sebral se a na 2 hodinky odjel.Když se vrátil byl už "normální" a v tomto duchu jsme pokračovali až po zbytek dne,takže za mne letošní Vánoce,po dlouhé době,klidné.A to díky Vám,Tomáši.Do toho všeho se zrovna stěhujeme společně do většího bytu,takže makám jako ďas,abych nemusela poslouchat jaká jsem líná svi.. atd. Pravda je,že si každý den na mě něco najde..teď mi zrovna píše smsku "Makala jsi hodně,děkuji a posílám pusu." nevím sice,kolikáté už má pivo,páč zrovna sedí v hospě,ale rozhodně mi zpráva udělala radost.S klidným srdcem jdu spát a neusínám na vavřínech,nebojte 🙂 Pláštěnku mám stále při sobě..Dobrou noc.
letošní vánoce (už 20) jsem díky Vám Tome zvládala s větším nadhledem a pochopením celé věci, i když je to hodně složité. Vánoce nebyly upřímné a ani nijak zvlášť radostné. Manžel, který je vánocemi naprosto uchvácený a každý rok nakupuje hory dárků, protože si nejspíš myslí, že dárky ukazuje, jak nás miluje (vzápětí díky dárkům s námi manipuluje…) se stejně nedočká vytoužené vánoční atmosféry, protože s jeho přístupem nelze docílit opravových RADOSTNÝCH vánoc. Ty nejsou o dárcích a uklizeném domě. Nebýt letošní bílé nadílky v přírodě, vánoční atmosféru bych marně vyhlížela…nejvíc jsem si užila sama s koněm v bílém lese, dopoledne na Štědrý den…večer už jsem "přežila" s rybízovým vínem..a nadhledem…Díky Tome, že jste…
Proč zůstáváte?Důvodem je jen a jen STRACH
Pingback: Domácí úkol: Jak přežít vánoce s narcisem/-skou? - Bezpečná Vina