Neutralita v trojúhelníku s agresorem

Začátkem roku jsem opustila agresivního partnera a přestěhovala se i s třemi dětmi do vlastní domácnosti. Doufám, že po to všem už budu konečně žít v klidu. To mi však není dopřáno. Bývalý partner mi začíná ještě více vyhrožovat, špehuje mě, podává trestní oznámení a žádost o předběžné opatření na svěření dětí do péče. Soud nám nařizuje rodinnou terapii, abychom se byli schopni na péči o děti dohodnout. Když se to dozvídám, mám z toho úzkostné stavy a několik nocí nespím. O svých pocitech mluvím s koordinátorkou, která nám má termíny terapií domlouvat. Snažím se jí sdělit, že se bojím dalšího zranění z jeho agresivního jednání. Ačkoli můj strach z agresora je téměř hmatatelný, nezdá se, že by se její postoj nějak změnil. Zůstává neutrální. Vyslechne mě, sem tam se zatváří zúčastněně. Žádné skutečné pomoci se ale nedočkám. Naopak. Můj strach nebere vážně, snaží se ho rozptýlit. Bude s námi zkušená terapeutka, která zabrání případným excesům. Z tohoto setkání si odnáším to, že mé pocity nejsou relevantní.

Společně s terapeutkou sedíme já a bývalý partner v malé místnosti. Od první chvíle jsem ve stresu a srdce bije jako o závod. V průběhu terapie se mi nijak neuleví, ba naopak. Terapeutka říka, že zde máme bezpečný prostor k vyjádření našich pocitů. Přesto dochází ze strany agresora ke slovním útokům. U ní to však nevyvolá žádnou odezvu. Navíc se směje jeho nejapnému vtipu. Čím dál lepší, už jsou proti mně dva. Když ji požádám, jestli by mohla útok zarazit, dostane se mi vyjádření ve smyslu: „Musím zůstat neutrální a dát oběma stejný prostor“. Tím ve mně vyvolá vinu a zároveň mě úplně odzbrojí. Jak mě jen mohlo napadnout, chtít po ní, aby se vzdala tohoto ctnostného postoje? Vyvolávání viny pokračuje: „Bolí mě u srdce z toho, že Vám Vaše děti nestojí za to, abyste se kvůli nim dohodla“. Okamžitě se cítím jako ta špatná. Jsem krkavčí matka, která nejedná v zájmu svých dětí. V kombinaci s agresí, které jsem v průběhu terapie vystavována, se celá situace stává neúnosnou. Mozek vysílá signály k útěku, v něm mi ale brání strach z toho, že by to terapeutka mohla použít do zprávy pro soud.


Na základě definice obecné agresivity bych ráda ukázala jeden myšlenkový experiment. Zkusme si na chvíli představit, že se místo nefyzické agrese na terapii odehrává agrese fyzická, například že agresor bodá oběť nožem do břicha. Za těchto okolností by neutralita terapeutky působila nejen absurdně, ale byla by dokonce v rozporu se zákonem o poskytnutí první pomoci. Tuto povinnost zákon ukládá všem dospělým lidem bez rozdílu. U lidí vykonávajících pomáhající profese by se dalo očekávat, že budou pomáhat s ještě trochu větším nasazením. Ve skutečnosti se tak neděje, což je obrovským paradoxem. Terapeutka se tak de facto stává spolu-agresorem, protože její chování zesiluje efekt agrese.

Přátelé zaujímali tento bohorovný postoj také poměrně často. Pomoc u nich jsem začala hledat v období, kdy jsem se nacházela ve zvláštním meziprostoru – ani ve vztahu, ani sama. Stále pod jednou střechou s otcem svých dětí, ale na odchodu. Bylo to velmi náročné. Můj život postrádal smysl a řád, neexistoval v něm jediný pevný bod, kterého bych se mohla chytit. Připadala jsem si jako v pasti. Věděla jsem, že zpátky nemůžu a nechci, a zároveň mi odchod od něj připadal obrovsky těžký a neproveditelný. Nebyla jsem si jistá svou pozicí – jsem jeho žena (podle jeho slov) nebo ne (podle svých pocitů)?. Uvnitř jsem byla plná pochyb sama o sobě, úzkostí a nejistot. Bývalý partner toho zneužíval a tuto mou sebedestruktivní spirálu pomáhal ještě více roztáčet. Byla jsem v bryndě až po uši a toužila, aby mi někdo hodil záchranné lano.

Začala jsem lidem ve svém okolí pomalu sundávat růžové brýle a odkrývat pravou podstatu vztahu mezi mnou a agresorem. Byly to mé SOS signály, jejichž odezvou, jak jsem doufala, bude projevení účasti a solidarity. Potřebovala jsem se utvrdit, že na to nejsem sama. Mé očekávání se však bohužel nenaplnilo. Někteří lidé pokývali hlavou, tvářili se chápavě, nicméně jejich závěry se nesly zhruba v tomto duchu: „Mám vás rád/a oba a nechci nikomu stranit.“ „Chci zůstat nad věcí“. Dali mi tím najevo, že v mé situaci chtějí zůstat neutrální. Tento zdánlivě ctnostný postoj měl na mě devastující účinek, uvnitř se mě zmocňovala panika. Podvědomě jsem totiž cítila, že pokud budou k agresorovi přistupovat stejně jako ke mně a dají nám oběma stejný prostor se vyjádřit, jsem už předem v jejich očích vyřízená. Jeho podání „reality“ bývá velmi sugestivní, dramatické a vždy si své posluchače najde. Účelem agresorova jednání je připravit mě o podporu – čím víc lidí si získá, třebas jen částečně, na svou stranu, tím méně mi zbude potenciálních spojenců. Lidé si na mě budou ukazovat prstem a já budu cítit ještě větší vinu.

Zažívám obrovský vnitřní konflikt mezi tendencí se bránit (a zmírnit tak bolest pramenící z agrese) a tendencí být tou hodnou, která se zdráhá bránit druhým v zaujímání jejich ctnostného neutrálního postoje. Obecná zkušenost je taková, že pokud člověk stojí proti agresorovi úplně sám, je zcela bezmocný. Potřebuji proto naprosto nezbytně, aby mě lidé v mém okolí podpořili v mé obraně, tedy nebyli neutrální. Bojím se však požádat o podporu takto přímo, brání mi v tom pocity viny. Připadá mi, že chtít něco takového by vůči nim nebylo fér, ba dokonce by to mohlo být považováno za neetické. Obávám se toho, jaké by měla má žádost důsledky. Obvinili by mě, že se na ně snažím hodit svoje problémy a odstřihli by mě ze svého života? Nebo by ze mě udělali hysterku, která dělá z komára velblouda, a toto o mě dále šířili? Pak by se na agresorovy pomluvy přibalovaly ještě další, a tato lavina by mě úplně zavalila. Patologickou osobností bych pak nakonec mohla být v očích ostatních lidí já! Nejsem si jistá, zda mi to za takové riziko stojí.

Známé přísloví praví, že cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly. Neboli původně ctnostný záměr má přesně opačný účinek, než se na začátku předpokládalo. Děje se tak jménem nějakého vyššího dobra jako je např. obecné blaho, právo, náboženství atd. Řadit k těmto ctnostem neutralitu na první pohled nedává smysl. Neutralita je přece bez účinku. Kdo je neutrální, je neaktivní, jeho působení není plus, potažmo mínus, ale nula. Může být tedy neutralita potenciálně škodlivá? Odpověď je ano. Děje se tak minimálně tehdy, když se neutrální prvek zapojí do vztahu oběť – agresor. Zpravidla se jedná o přátele, ale také o terapeuty, mediátory, sociální pracovnice nebo soudce, kteří do tohoto vztahu vstupují. Tento „neutrální“ třetí vrchol trojúhelníku nechává agresi volné pole působnosti a oběť napospas jejímu osudu. V tomto smyslu (a na základě definice obecné agresivity) je neutralita přímo agresí.




 

20 názorů na “Neutralita v trojúhelníku s agresorem

  1. gabika.p napsal/a:

    Mám stejnou zkušenost. Soudkyně si vyžádala psychiatrický posudek na mě… Všichni jsou neutrální, ano znám to. Je to ubohé. Nevzdávejme se však.

  2. Martina napsal/a:

    Ach můj Bože, to je hrozné. To není žádná ctnost zůstat neutrální, to je srabství. Bojovat za dobro a spravedlnost je to, o co jde a to se vážně nedá dělat tím, že někdo zůstane nestranný. Byl Hus nestranný? Byla Jana z Arku nestranná? A můžu pokračovat dlouhým seznamem. Byla Milada Horáková nestranná? Někdo by mohl říct, že vyjmenovávám silné příběhy historických dějin a s tímhle se to nedá srovnat. Ale dá, protože takovou šedou, průměrnou, srabskou nestranností projevující se ve všedním životě to začíná a je to přesně to, že lidi se radši ze strachu o svůj vlastní píseček nikoho nezastanou a za to dobro a spravedlnost bojovat nebudou. A jestli někdo tvrdí, že je nestranný kvůli vyššímu dobru, tak jsou to kecy (právě proto, že snaha o dosažení dobra se s nestranností neslučuje). Moc Vám držím palce, kdybych pro Vás mohla něco udělat… Buďte silná, vykašlete se na takové “přátele”, kteří nepomohou a bojujte. (A ještě menší dodatek: konkrétně v Novém zákoně se píše, že neutrální postoj lidí je ten nejhorší možný postoj.)

    • Marie napsal/a:

      Mám za sebou hodně podobný případ. Soudila jsem se 4roky o dceru a pro její í mé bezpečí se odstěhovala do zahraničí. Neutrální postoj v těchto případech je až nebezpečný, přesně Tak, jak je to tu popsané. Měla jsem to štěstí mít hrstku přátel, kteří mi věřili a snažili se mi pomoc. Držím palce všem, kteří se snaží vymanit se ze spáru agresora.

    • Mirek napsal/a:

      “konkrétně v Novém zákoně se píše…”
      Můžete uvést kde přesně, která kniha a verš?
      V NZ se píše leccos. Např. Matouš 5:5 Blaze tichým, neboť oni dostanou zemi za dědictví.

      Doporučuji si přečíst Pilátovo krédo z Čapkovy Knihy apokryfů, tam je IMHO neutralita podpořena.

    • Nestramost? napsal/a:

      Sobectví, krutost,, lakomost,, takový člověk si zaslouží trest, protože ubližuje většinou svým nejbližším! PORADNA A ANI MEDIATOR…, ALE ROZBIJTE MU/BEZE SVĚTKŮ/HUBU!

  3. Klára napsal/a:

    Prožívám to stejné, neustále narážím na nestranné mediátory, soc. pracovníky, právníky a kamarády…. Úřady jsou nestranné protože musí, kamarádi nechtějí nikomu ublížit a svých starostí mají dost…. A agresor si dělá co chce a vyhrává…. Postoj úřadů a kamarádů hraje pro něj…

    • Mediátorka napsal/a:

      Prožívám to stejné. Mediátorka byla navíc na straně manžela…Mediaci jsem ukončila poté, co schválila šílený nápad mého manžela, abychom měli střídavou péči o dceru v tom smyslu, že by dcera bydlela v našem domě a my se u ní po týdnu střídali! Snaha mého manžela vyštvat mne z domu…Na moji otázku jde budu ten týden bydlet já (manžel bydlel u přítelkyně) mi odpověděla – ale to nikoho nezajímá kde budete bydlet Vy, tady jde o Vaši dceru. Opravdu profesionálka doporučená soudem.

  4. jana napsal/a:

    bohužel, nestrannost ani i přes jejich tvrzení není zajištěna, to, že se zasměje terapeutka jeho nejapnému vtipu, už to je vyjádření sympatií a psychopat to okamžitě vycítí a ví, že mu projde daleko víc. Kdyby cokoli z toho by jste byť jen zopakovala jeho slova proti němu, byla by jste špatná a zlá.
    Mám velké štěstí, že psychopatovi, s kterým mám děti, umřel otec a rok na to i matka, kdyby ta jeho matka stvůra žila, podporovala by ho finančně a měla by zájem o mé děti, čili by štvala a ničila mě i děti a pro sebe přivlastňovala. Takto je psychopat oslaben, nakonec štěstí, že spadl i do dluhů a dobře mu tak, jen díky tomu nemá sílu mi škodit… byly doby, kdy mi vyhrožoval právníkem a po každé návštěvě jeho maminky nebo když se vrátil od ní, měl namasírované ego a zvrchu se mnou hovořil jako s bídnou služkou… jakože on tady všechno platí, že on tady nebude nic dělat, že já musím a že on má právo a že bla bla bla… nepřeji nikomu nic zlého, ale dožil otec, bylo mu ouvej, dožila jeho matka a bylo mu ještě víc ouvej… a zjistil, že nemá nikoho, než mě a moje děti. A že ho děti nijak zvlášť nevyhledávají, protože od malička na ně kašlal, raději chatoval na skype s nějakými veselými paničkami… a děti se ho naučily nepotřebovat ještě jako miminka… lituju všechny ženy, které jsou samy na vše a psychopat ještě často dokáže zmanipulovat jejich rodinu proti nim samým… jakkoli je to nepochopitelné – asi proto, jaká ta původní rodina je, si s psychopatem obvykle dobře rozumí… zjistila jsem, že všichni z mé původní rodiny jsou stejní manipulátoři, alibisté, vychcani a obětaví pomocníci s pouze takovou pomocí, která mě zavazuje a jim se zrovna hodí do krámu… jako on. Proto jsem si ho vybrala za partnera, protože jsem ty vzorce chování znala a mozek zaznamenal “ano” jako že to znám, čili počítačově “jedničky” nikoliv ne neznám čili počítačově “nuly” – a to, že to mozek zná, stačí, jestli je to dobré nebo ne už tehdy neřešil. Taky vás někdy zradí váš vlastní mozek? Děkuji za tyhle stránky, když člověk hledá oporu nebo náboj, tak jsou dobré.

    • Manipulator napsal/a:

      Znám stejný vzorec matka manipulátorka otec také. Samozřejmě dva moji partneři stejní. Teď odchod se třemi dětmi ,výhrůžky soudem osychologama socialkou. Nestrannost vsech. A blaho dítěte ! A hlavně když otec má zájem buďte mu vděčná! Také mě čeká boj. A mám z toho panickou hrůzu.

  5. Maja napsal/a:

    Velmi se mi líbí přirovnání s bodáním nožem do břicha… Podobné pocity jsem také zažívala při návštěvách na OSPODu, vždy jsem měla pocit, že pracovnice mému ex nadržuje a mě považuje za hysterku. U soudu pak jen sklopila oči, protože asi prozřela – na vlastní uši slyšela o jeho nesmyslných dluzích a asi trochu změnila názor, že to asi nebude takový chudáček, jak se dělal… Ale bylo pohodlnější věřit jemu, než mně. A naši přátelé? Ta zatracená nestrannost… Vždy mě vytočily jejich alibistické řeči, “že tam s náma nejsou a neví, jak to u nás doma chodí”. Je to totiž jednodušší, než si poctivě vyslechnout obě strany, udělat si vlastní názor a ten taky sdělit nahlas.

    • Leona napsal/a:

      Nevede s toho tedy cesta ven?Jak tedy chránit děti aby se nestaly oběti manipulace.Matky či otce když výhradní péče jednoho s rodičů,téměř nic neznamená?Dite pokud navštěvuje svého otce s poškozeným vnímáním,chováním.Dostavíse též u dítěte.Z dvoji výchovy manipulace.casto obou nebo jednoho z rodičů.Dite jako zbraň.A řeší se to až …když začne mít dítě výrazně narušení psychiky a následně chování?
      Psychické následky nejméně viditelné.
      Dětský psychiatři zůstávají nestranné,soudy a ospod také.Jak tedy ven z bludného kruhu?Čekat až bude dítě v pubertě.ci veku 12.ti let.Rekne u soudu k jednomu s rodičů nechci pac sem trvale poskozen(a)???
      Soudní judikatura a zájem dítěte především.
      Bohužel cesta ven je velice obtížná.

  6. Anonym napsal/a:

    I já mám zkušenosti se soudem,ospodem,jehop advokátem,dokonce mě ovlivňovali,manipulovali,snažili se ze mě udělat duševně nemocnou,ale já vše prozřela,tu podvodnou hru a víte,kdo vyhrál,chlap,protože to měl a s advokátem a rodiči dobře propracované,rodiče,kamarádi ho podporovali a mě nikdo nepomohl,nehledě,že tahle instituce mi zničila život,mám problém sehnat práci a k tomu jsem finančně závislá na chlapovi,který mě vlastně do toho dostal,hraje si na spasitele a přesto skrze naschvály,šikanu nakonec on byl ten,který trpí a já ta zlá agresivní,vyměnil role mezi námi.Víte,co je nejhorší.Když chlap se snaží na veřejnosti a u kamarádu hrát na hodnýho a mě odsoudili z mé chyby v minulosti,kterým se hodilo,je použít u soudu a tím mě zničit a dostat se do situace,která byla záměrná.Nesouhlasila jsem s určitýma výrokama advokáta a chlapa,stejně dostal syna do péče,ale skrze mé slabosti.Šikana,rozhašení psychiky,nabourali se mi do emocí,takže jsem reagovala podrážděně,protože,když víte,že to byla chlapova vychcanost,tak Vás to tak rozčílí,že se chováte,tak,jak by jste se nikdy nezachovali,nemáte v sobě klid a tím špatně reagujete,a oni to dobře věděli.Zneužívá se tahle taktika hlavně u chlapů,aby dostali děti do uplné péče a zranili matku dětí,pomstít se a ublížit,o to jim jde.Kdo by chtěl znát můj příběh,ráda ho řeknu.A kdyby se našla žena ze Šumperka nebo okolí,budu ráda.Víte,né za vše může žena,i chlap,i jeho podporovatelé rodiče,kamarádi,okolí,kde ho znají od narození,já jsem přistěhovalec z města,kde on bydlí na vesnici od mala a už tam hraje rozdíl v tom,že lidi ho znají jinak,než co si teď o něm myslím skoro 20 let,vlastně jsem ho ani pořádně neznala,ale já mu vše řekla,a to jsem neměla,všeho se dá zneužít,když je vztah v koncích a jde o děti,manželé naštěstí nejsme a rd je jeho,pro mě je to horší.Držím palce a pevné nervy všem maminkám ,co mají děti,aby nikdy nevzdali boj o své děti,jako já,jenže,já neměla šanci,bez práce a ještě dluhy.

  7. Anonym napsal/a:

    Ještě k mému článku,dokážu se vžít do situace ženy,co prožívá,já si prožila peklo a ještě nemám pořád vyhráno,nemůžu sehnat práci,jsem všude pomluvena a počerněna a to se těžko shání práce,nehledě,že instituce chce,abych udělala ze sebe cvoka,léčila se a vyřídila důchod a já to neudělala,vím,co chci,vím jaká jsem,a mám ze všeho ponaučení,nehledě,jednou uděláte ze sebe nemocnou a už Vám dítě nedají do péče ani střídavé,protože podle nich nejste schopna správně vychovávat děti,i když jse se starala více já,ale to je nezajíma,proč se více chlap nezapojoval do výchovy,možná záměr z jeho strany,ale dokázat se to nedá,proto,i když to víte,neříkejte to nikde,udělají z Vás potom paranoidní ženu,a už jste neschopná matka.Je to bordel těhle institucí,a jsou to hlavně ženy,které nadržují chlapům,kde se poděla ženská solidarita,víte do Vás nikdo nevidí,co prožíváe i veřejnost Vám uškodí,ale nehraje se dnes na pravdu nebo soucit,zaviníte si to,a oni Vás v tom nechají,žádná pomoc a rodina s Vámi manipuluje,protože jste oslabená a potřebujete pomoc,jenže oni Vás navedou kolikrát,kam nechcete,a tací jsou i lidé z okolí,odsoudí Vás,dají ruce pryč od Vás,jak máte mít potom vnitřní klid a pohodu a být bez stresu,když Vám podkopávají nohy i ti,o kterých by jste to nejmíň čekali,kamarádky jsem ztratila,svým způsobem i rodiče,děti a to proto,že se nevzdávám a nedělám to co chcou jiní,jsem svéprávná a nikdo,ze mě nebude dělat nesvéprávnou,nejsou tihle lidé soudci ani bohové,aby Vám určovali,co máte dělat a co né.Stejně,každý sám o sobě ví,co potřebuje vědět a co ví o sobě a stejně každý spytuje svědomí,proč se mi to děje,z jakého důvodu,někdy si to člověk jakoby skrze sebe zaviní sám tím,že nechce znát pravdu o sobě a druhých a někdy Vás do toho namočí druzí,kteří,chcou,aby jste byla nějakým způsobem potrestána a to se mi už jeví jako manipulace se svědomím dotyčného člověka,do toho se Vám dostaví emoce,myšlenky,zdraví,nálada do té situace,ve které se právě nacházíte.Není to lehké bojovat se sebou,ale i s těmi druhými,kteří Vám nevěří,že z Vás chlap udělal histerku,depresivní,náladovou,to vše může ve Vás vyvolat chlap,který Vás stresuje a dělá naschvály,zákonitě dostanete strach,dostaví se stres a padáte dolů a dostaví se potom zbytečně
    problémy,které jdou vyřešit v klidu,ale to by na Vás nesměli být utoky lidí,chlapa a institucí,kteří ve Vás vidí neklidného a depresivního člověka,kterého zbytečně odsoudí k poškození zdraví za to,že Vás připraví o děti,bydlení i vlastně rodinu,kamarády/ky a někdy i práci,pokud jste pomluvená lidmi,kteří znají Váš problém v rodině.Nikdy neříkejte důvěrnosti sousedům,ale ani kamarádům,pokud to není důvěryhodná osoba.Přeji Všem ženám,aby nikdy nemuseli přijít o děti,ale ani o rodinu,je to hrozný zůstat sám a nikdo s Vámi nechce nic mít,proto jste izolovaná od lidí a to je někdy důvod,že instituce naše právní i lékařská z Vás udělá divného a nemocného člověka,oni se nikdy na 100% do Vás nedostanou a místo aby pomohli,tak Vám ještě ublíží.

  8. OSPOD, TEROR, NEZÁKONNOST !!! napsal/a:

    Zažíváme to stejné. Ideálně: vy jste si tatínka vybrala, teď se s ním musíte dohodnout. Moje odpověď. On si mně také zvolil dobrovolně. Musí se taky dohodnout on. Ona na to: vy jste dost arogantní. Já na to: pokud si to myslíte, pak nejste vhodná pro tento případ. Odešla jsem. Sociální pracovnice začali útočit, že mi odeberou syna z péče, syn se nervově zhroutil. OSPOD PRAHA 6 – POCHYBIL V ROZSAHU TŘÍ LET. ŽÁDÁME PANA TAJEMNÍKA O REVIZI POSTUPU A REVIZI DOKLADŮ – BYLO TOHO MOC, PÍŠI O TOM VEŘEJNĚ NA FB, MÁ TO I POLICIE – NIKOMU SE NECHCE DO TOHO BAHNA PONOŘIT KOTNÍKY !!!

    • "Neutralita",nezákonnost úřadů a soc.pracovnic,policie... napsal/a:

      Jsem učitelka,práce mých snů,mám kolem sebe děti,jsou můj život.Sama jsem své neměla díky onkologickému onemocnění mít.Hurá,povedlo se “Mám dva syny”. Jsou moje pýcha.Co se tyká zde takzvané “neutrality” ze stran úřadů,se i já musím 3.rok vypořádávat.Naštěstí moje rodina a přátelé jsou mi oporou.Přes zprávy dětských psychologů a terapeutů se agresí na děti ze stran manžela, nikdo svědomitě nezabýval a nezabývá a na mě, už vůbec.Korunu na tom udělala paní soudní znalkyně určená OSPODEm,která podstatné výroky dětí ze zpráv od lékařů a psychologů ve svých zprávách jednoduše vynechala.Mě s dětmi pohromadě ani nevyšetřila,přitom zápis udělala tak,aby to vypadalo,že proběhl.U soudu,kam si ji zavolali, se na mě podívala a řekla mi do očí:”Jak je možné,že si to nepamatujete,maminko?” Vrchol.Manžela vyšetřovala s dětmi na klíně,dokonce to ve zprávě netají.Kluci mi sami vyprávěli,jak je před vyšetřením s ním doma zpracovával a vyhrožoval,dokonce použil i fyzický trest atd.Dodnes revizy soud neprovedl a to těch věcí nekorektních je na posudku více.Manžel vyšel jako více vhodný rodič.Mám také fotky dětí s modřinami,jak se vrátili od otce,svěřovali se mi,svěřovali se rodině, svěřovali se i jinde.NIKDO jim nepomohl.Obávám se,že synové berou agresi už jako běžnou součást života,vypadá to tak.Nezbývá jim teď,než podléhat manipulaci otce,neboť je dostal do péče.Já je vidím zatím sporadicky,spíše nevidím,manžel zase manipuluje s dětmi a výroky o setkáních,nejspíš si říká sejde z očí,sejde z mysli,ale tak to u dětí nefunguje.Mladšímu synovi je teď 6 let,staršímu 9let.Když jsou se mnou mladší syn mě nechce pustit.Vzali mi děti na hodinu jiz v listopadu 2018. Staršího syna jsem ten den již neviděla.Pak jsem oba neviděla čtvrt roku.Poté 1xza 14 dní.Víte a vše se otočilo proti mě a mé rodině,za to,že jsme je jediní chránili a já si dovolila neposlechnout manželova sepisovaná pravidla a ještě si od něj dovolila utéct po třetím fyzickém napadeni před dětmi.Nebudu se o tom zde rozepisovat více.Agrese ze stran manžela pokračuje,uřady ve své “neutralitě” také.Do dnes není případ uzavřen.Manžel si mne ruce,jak se mu daří se nám všem mstít,je to pro něj vtipná hra.Proč to nevidí Ti důležití?Hlavně musím mlčet o podvodném jednání z jejich stran,jinak budu divná.Chtějí,abychom se dohodli…jak?

      • Anonym napsal/a:

        Je mi veľmi ľúto, čo sa Vám a Vašim deťom deje a zo srdca Vám želám, aby ste boli so svojimi deťmi a mali konečne pokoj.

  9. Souhlasím napsal/a:

    Ospod, teror, nezákonnost. Dokonce strach právníků se do mé obrany pustit! Bonmoty bývalého manžela, sociopata, také bavily jeho kamarády policajty, právníky….Ještě vše neskončilo, každý den a každou minutu na to musím myslet, jestli toto se neodrazí na zdraví všech pronásledovaných žen….

  10. Anonym napsal/a:

    Děkuji za pohled na neutralitu. Mám osobní zkušenost. Přesně popisujete můj stav. Nevěděla jsem, jestli jsem blázen já nebo se okolí zbláznilo…… věta “mám Vás rada oba a nikomu nechci stránit” bolí dodnes. Po přečtení jsem klidná, děje se to, je to možné, i druhé ženy mají podobnou zkušenost. Brrrr, stačilo, musím dal.
    Jsem už trosku z toho venku, naštěstí jsem nějak ustala sama sebe i s inval. vozíkem. Ten handikep ještě zesílil neutralitu – vždyť už toho moc nepotřebuje, je na vozíku….. hnus. Děje se to. Často.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.