Zuzka Zacharová, rozhovor na konferenci Bezpečná Vina 2019

Zuzka o své zkušenosti — skutečný příběh, 8 minut

Lovebombing: začátek, který nevypadal jako past

Do člověka, který trpí narcistickou poruchou osobnosti, se zamilujete bezhlavo. Je to zákonitost, ne slabost. V první fázi — odborníci tomu říkají lovebombing — jsou tito lidé mistry pozornosti. Velké kytice, básně, nečekaná gesta. Obrovské množství lásky najednou.

Zuzka přiznává, že by v té chvíli nepodlehla málokterá žena. Zvlášť v momentě, kdy je člověk trochu vyčerpaný, trochu frustrovaný — a najednou dostane tolik pozornosti, kolik nikdy předtím nezažil.

„Podobají se žábě v hrnci s postupně zahřívanou vodou. Kdybychom to viděli najednou, hned bychom vyskočili. Ale ono se to děje pomalu.”

Přesně tak to Zuzka popsala. Nic se nestalo ze dne na den. Čtyři roky. Rok lovebombingu, pak první červené vlajky — a pak fáze, kdy ji systematicky přesvědčoval, že problém je ona.

Firma jako druhá fronta

Tento člověk nevstoupil jen do Zuzčina osobního života. Postupem času — kapku po kapce, v rozhovorech, kde se zdál být rozumným a angažovaným partnerem — se dostal i do její fungující firmy.

Začal poukazovat na to, co nefunguje. Navrhoval změny. Zpočátku to fungovalo. Zuzka mu důvěřovala — měla proč. A pak, ve chvíli, kdy ji odbremenil od části zodpovědnosti, se situace začala obracet.

Zaměstnanci, kteří pro ni pracovali deset, patnáct let, se začali chovat divně. Doslechla se věci, kterým nechtěla věřit. A pokaždé, když to přivedla na přetřes, skončilo to stejně: „Komu věříš — jim, nebo mně?”

„Pokaždé jsem to vyhodnotila tak, že je to moje chyba. Že mu nedůvěřuji dostatečně.”

Gaslighting: když vám někdo krade realitu

Říká se tomu gaslighting. Postupné přepisování reality — tak nenápadné, že si to dlouho nevšimnete. Věci se „ztrácely”. Čísla, o kterých Zuzka věděla, najednou „nebyla tam, kde si myslela”. A pokaždé bylo vysvětlení jednoduché: ona je neorganizovaná, zapomíná, dělá chyby.

Ve chvíli, kdy si to uvědomila, začala si věci záměrně zapamatovávat. Prověřovala. Nacházela nesrovnalosti. Ale přijmout závěry, které z toho plynuly — to trvalo daleko déle.

Dno, které pomohlo

Pak přišel moment, kdy se přestal ovládat. Na veřejnosti. Před zaměstnanci, dodavateli. Křičel, vyřval se. A paradoxně — právě tohle bylo osvobozující.

Tomáš Pour mi tehdy řekl: „Kdyby k tomu nedošlo, pravděpodobně bychom se nikdy nedozvěděli pravdu. Otázka je jen jedna — co s tím teď uděláš.”(Tomáš Pour, zakladatel Bezpečná Vína)

Předtím, po půl roce ve vztahu, narazila Zuzka na test na stránkách Bezpečné viny. Vyšlo jí 90 %. Přihlásila se na konzultaci. A tam začala rozumět tomu, co se s ní děje.

Dva roky práce — a co přišlo potom

Zuzka říká, že trvalo zhruba dva roky, než se dostala do stavu, kdy mohla znovu normálně fungovat. Šest fází, jak je popsala americká terapeutka zabývající se obětmi psychického zneužívání:

1. Zoufalství — dno, kde to začíná
2. Vzdělávání — pochopení, o jakou poruchu jde
3. Probuzení — klíčová fáze: uvědomění, že problém není ve vás
4. Obnova — začátek léčení, ideálně s terapeutem
5. Udržování — každodenní práce na sobě a nastavení hranic
6. Nový začátek — život bez manipulátora, s naučenými nástroji obrany

Dnes má Zuzka nového partnera. Žije normálně — a říká, že právě ta normalita je to, o co šlo celou dobu a co si přestala dokázat představit.

Co si z jejího příběhu odnést

Zuzka není výjimka. Není slabá. Není naivní. Je to úspěšná, inteligentní, společensky aktivní žena — přesně taková, jakou narcistická porucha cílí.

Její příběh není o pádu. Je o tom, jak se člověk zvedne. A co k tomu potřebuje:

• Pojmenovat, co se děje — a dostat potvrzení od někoho, kdo tomu rozumí
• Naučit se techniky komunikace a obrany — ne konfrontaci, ale konkrétní postupy
• Pracovat na sobě tak, aby se vzorec neopakoval

„Každý den, který prožijete svobodně, stojí za to. Ať je vám dvacet, čtyřicet nebo šedesát.”

Poznáváte svůj příběh? Přečtěte si také: Proč je tak těžké se začít bránit

„Šla jsem na konzultaci na Bezpečnou Vínu — a tam mi konečně někdo řekl, že to není moje chyba.” — Zuzka, ve videu výše