Hodné zmrzačení

Když jsem si před chvilkou pustil tohle video, tak jsem si říkal, že o tom mrzačení to je hodně expresivní a že nechci, aby měl kdokoliv pocit, že když použije některou z uvedených frází, tak si automaticky nenávratně poškozuje děti atp. Berte tu expresivnost s rezervou. Jejích cílem je zprostředkovat Vám zavažnost takového jednání, pokud mu je někdo vystavený dlouhodobě a nemá možnost se mu nijak bránit

Kde se ztrácí schopnost rozpoznat, že je mi něco nepříjemné? Často k tomu dochází už v dětství. Pojďme si udělat myšlenkový experiment a pokusme se vybavit situaci, do které se běžné dítě v interakci se svými rodiči dostává. Dítě si něco dělá, reaguje na nějaké vnitřní impulsy, má určité potřeby, přání a touhy a najednou přijde rodič a řekne „Nezlob“. Co to ale znamená? Co má být cílovým stavem? Jak má dítě, při pouhém „nezlob“ pochopit, že dělá něco špatně a co má být to správně?


Tato velmi běžná triviální věta, ale s naprosto netriviálním obsahem, otevírá spoustu otázek. Co je výsledkem takového „nezlob“? Co má dítě dělat? Co to znamená nezlobit a být hodný? Stejný efekt má výraz „zmiz“ nebo „buď normální“. Takové sdělení v dítěti vyvolá zmatek, může spustit i pláč. Dítě neví, co provedlo a bojí se cokoli dalšího udělat. Rozvíjí se u něj úzkost a ztráta sebedůvěry. Prožívá pocit viny.

Může se pak dítě viny zbavit? V napomenutí a okřiknutí dítěte chybí sdělení ve smyslu „když uděláš tohle, bude to v pořádku, mám tě rád a už tu vinu nemáš“. Vinu definuji jako mechanismus přizpůsobení, když tedy ve mně někdo vinu vyvolá a já se mu přizpůsobím, měl bych se tím viny zbavit. Tady ale necháváme dítěti neustále nastartovaný mechanismus přizpůsobení, místo toho, abychom mu sdělili, co má udělat a viny zbavit. Výsledkem takového výchovného postupu je paralýza.

Z dítěte, které bylo zvídavé a které reagovalo na impulsy, radosti a přání, se stává dítě, které je paralyzované a neschopné ničeho. Následky tohoto dlouhodobého jednání si s sebou mnohdy nese i do dospělosti. Jakého partnera si pak bude hledat? Který mu bude nejvíce připomínat teplo domova? Ten, který ho opět bude uvádět do stavu paralýzy, který je mu tolik známý, přestože navenek působí jako ideální a pohodový partner.

Takových mechanismů na nás v průběhu života působí mnohem více. Které to jsou, a jak nás ovlivňují v osobním i profesním životě, rozvádím na semináři Bezpečné viny.

 

7 názorů na “Hodné zmrzačení

  1. Zdenka Danková napsal/a:

    Jako malá jsem také nechápala, proč mi říkají, ať nezlobím, hrála jsem s nebo si zpívala. Později jsem nechápala,jak mám "nezlobit".
    Těžké následky.

  2. Anonymní napsal/a:

    Dobrý den, zajímalo by mě, jestli ti manipulátoři nevznikají i kvůli tomu, že třeba na ně byla matka sama a oni neumějí zacházet sami se sebou, když se jim dělo to samé, co popisujete v případě dcer. Pak ta frustrace nemá kudy uniknout a čeká, až se vyrostlý nejistý kluk potká s nějakou dámou, která mu to dovolí prožít, bohužel svým prostřednictvím. Zaujala mě k tomu tématu písnička Woman – Scorpions. Možná by šlo pomoct až ne tak agresivním manipulátorům, kterých patologie nejsou moc silné a chtěli by ještě pracovat na své osobnosti, nějaké vysvětlení, že by si mohli připustit nějakou nápravu. Zajímalo by mě, co si myslíte, že vzniká v synech, když jsou vystavováni tomu, co popisujete u dcer. https://youtu.be/fKqxB5w4ukg

  3. Unknown napsal/a:

    no nevím,rozebírá se zejm slovo NEZLOB…jistě,dá se formulovat jinak,přestan s daným chováním,nerozbíjej,nebouchej,ale slovo nezlob v běžné mluvě,znamená přestan s něčím….je to běžně zažitý výraz….a dítě je frustrované a nejisté,že se musí podřídit a poslechnout?celý život se bude něčemu podřizovat,pokud něco bude chtít!!!bude chít na školu,práci?přijme podmínky,bude chtít partnera?bude se muset vyrovnat s tím jaký je,pokud ho opravdu bude chtít,a to bude do nekonečna,v různých obměnám….jsem z toho rozpačitá….

    • Anonymní napsal/a:

      Je to přesně popsané, ten mechanismus vzniku. To zmatené dítě, které nechápe, proč je na něj rodič naštvaný hned při příchodu domů, dostává mnoho povelů "nezlob", "nech toho", "jsi normální?" aj. tam, kde to není zcela na místě, je pak celý život pralyzované a netuší, co to s ním teda je, že není schopen nic udělat….
      Mě nepřišlo divné, že mi partner říkal, že se ke mě "tak" chová proto, že si to zasloužím, že kdybych byla jiná i on by se choval jinak. Samozřejmě šlo o manipulaci. Já to prohlídla až po mnoha letech. Vždy když sleduji videa pana Poura, tak si to znovu uvědomuji a stále se učím to rozpoznávat. Díky za vaši práci!

    • Anonymní napsal/a:

      Nebuďte, máte pravdu. Význam slova "nezlob" pochopí dítě velmi brzy, pozná že jsou to rušivé činnosti, které rodiče rozčilují. Slovo nezlob je pro dítě signálem, aby přestalo s činností, kterou právě dělá… brečí, křičí, dupe, dožaduje se pozornost, atd.atd. 90% dětí to zvládá bez problémů a následků, u těch zbývajících deseti sotva co pomůže. Kdyby šlo opravdu o dramata, tak by v žádném lidském společenství v historických dobách nevyrostli takoví velikáni, jací vyrostli. Copak asi budou dělat ty současné křehké bytosti, dojde-li k nějaké celosvětové katastrofě (sopečný výbuch, asteroidy, atd.) Budou k ničemu, neschopni pomoci sobě ani druhým.

    • Anonymní napsal/a:

      Anonymní: Víte, rodiče a děti, omyly a správné nacítění byly a budou. Z vlastní zkušenosti je dobré být na dítě něžný, či prostě "brát věci s nadhledem" a vysvětlit mu případně, proč věc nemá dělat. Aby dítě chápalo, že není špatné. A když si přečtete životopisy velikánů, uvidíte, kolik tam je traumatických dětství. Vy chápete výchovu k tomu, aby byl člověk silný sám v sobě jako "křehkost". Naopak, to lidi vyrůstající z nejistoty a bolesti jsou křehcí. Slyšíte to v hlase těch dvou moderátorek. Jak jsou křehké, když "dojde na věc". (myslím to dobře, moc vás obě dvě zdravím!)

  4. Pampeliška První napsal/a:

    Trochu se obávám opačného extrému, tedy zbožšťování dětí. Děti bez hranic jsou nešťastné děti a celý život pak ty hranice hledají. Různými způsoby. Jistě by měly být podány nějak laskavě. Ale rodič je také člověk se svými zraněními. Dělá chyby, a je to v pořádku. Je asi třeba, aby toho laskaveho bylo ve výchově více, než toho strachu a vzteku. Ale i tyto emoce je potřeba poznat. Zkrátka: koukejme na to rozumně, neupadejme do opačného extrému.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.