NeBezpečná ŠvejkoVina

Poslušně hlásím, že se vám, lidičky moji zlatý, tolik rád do toho života všedního pustím a vysvětlím, jak je to s tím prožíváním lekaček a hlodáním svědomí, který umí bejt v těch lidskejch dušičkách jak podvlíkačky v rakvi.

Někerý hochštapléři maj ty lekačky, jak když šlechtickej pudlík šlape na švestky, zatímco jiný floutci vám to maj tak rafinovaně schovaný, jako když ševcovskej čokl zahrabe kost do hnoje.

A taky s tím hlodáním svědomí se to má takhle, pane, že lidi to mívaj rozličně. Ňákej Pepa Frantů ze Žofína to měl jak brouka v peřině, co se nedal vystopovat, až si z toho radši hodil mašli na kšandách u národního. A jinej zase, co mu v srdci chybí ten uzlíček nervů, toho tam hlodá svědomí leda jak mucha kůži.

V týhle oblasti tý pytlácký vědy o duši, což je co je, se to dneska rozkecalo o takovejch těch vadnejch osobách, což zahrnuje ty divadýlkáře, páprdy, čumily, darmožrouty, protispolčáky a takový další podivný bestie. Tyhlety hovádka bóží maj na svědomí takovou hromadu zmatků, že ani sám císařpán by se v tom nevyznal a tak radši rozpoutal ve jménu Páně tuhletu válku lidem pro zábavu, aby se na nic nepřišlo.

Milej zlatej, to vám ale každej jen tak nepochopí.