Je to smutné to číst kolik lidí je na tom podobně. Jako vy žili můj život. Zivot kde byl člověk slepý 18 let. Ne že by těch 18 let byly hrozne ale posledni 2 roky ano a ten posledni byl peklo. Nejhorší na tom bylo, že vás přesvědčuje , že chyba je na vaši straně tak dlouho, že o sobě sama začnete pochybovat
Pak se omlouvá, že kvůli detem mu máte dát šanci a nakobec vám vše popře a vini vás že se ho nesnažíte pochopit a dat mu šanci a jakou další rok v psychickém pekle. Ne to nejde, člověk si musi alespoň vážit sám sebe když si vás neváží on. Držím všem palce a přeji štěstí. Nejtěžší krok je si to přiznat a dokazat odejit. Raději žít sama než v takovém pekle a že mi nevěří jini, ne ti co mne znaji a záleží jim na mně ti ano a uostatnich mi to je jedno. Ja vím kde je pravda a on , ani nevim čemu věří on sam jestli sebe přesvědčuje jako ostatní že on nic nedělá…..

Ono, to Bohužel není jen o toleranci, byla jsem zamilovaná a spoustu věcí jsem prostě neviděla 🙁 teď jsem konečně prohlédla, jak kdyby Vám někdo sundal růžové brýle a nastal skutečný šok, manžel mi oznámil, bez kapky emoce, podotýkám, že žijeme stále ve společné domácnosti se dvěma syny a já jsem na muži finančně závislá, že se mnou končí 🙁 jak scénář k další přednášce 🙁 prý v bytě můžu zůstat jako nájemník 😀

Ahoj. Mám podobnou zkušenost. Do vztahu s manželem jsem investovala spoustu času, energie, emocí a výsledek…mám kamaráda, stačí, když se na mne podívá a ví, jak se cítím, není potřeba mluvit, stačí si dát kafe a je mi lépe, z manžela bych větu: "To zvládneš." prostě nedostala 🙂 byla jsem slepá a hluchá 17 let…

hahah tak to je geniální, já mám všechny body:))) mě to moc rozesmálo, teď konečně, protože můj kůň je na cestě do kafilérie:) jinak pro všechny jezdkyně, co ještě prochází stádii, fakt holky, zrychlit přemýšlení a zdrhat, mých sedm let mi nikdo nevrátí, dva roky úplného temna, kdy jsem se ani na sebe nedívala do zrcadla a pro okolí působila jako nějaký debil, ikdyž jsem vš, přišla jsem o x pracovních šancí, klesla jsem v kvalifikaci, protože jsem nebyla schopná přemýšlet, studovat, soustředit se, v hlavě jen on, jeho problémy, hlava jak zaspamovaná, zavirovaná, děcka, jak já jsem ráda, že je to za mnou, vždy jako ze sna jsem se budila sama k sobě abych se po telefonátu s ním propadla do těch samých … a zase si plánovala "budoucnost". Toto by mělo dostat akreditaci a být jako rekvalifikační kurz přes pracák dostupné širším masám.

Hodne podobne jsem zazila i ja sama,,ale navenek to nikdo nepoznal,,a ani stale plno lidi netusi,jaky opravdu je ,,protoze ke kamaradum,,pratelum se chova,prezentuje zcela jinak ,,nebo i vzdy k te vyvolene na zacatku,,hodne se snazi,,aby mu to ona vse uverila a natlaci si ji postupne tam,,kam chce on,,ale mezitim uz trousi mezi prateli,,ze ona je takova atakova,,ja kdyz jsem postupne na to prichazela ,nemohla jsem to pochopita pak postupne ,,tak jak pani pise,,se pridavaly vybuchy vzteku atd,,take jsem omlouvala aodpoustela,,s tim,,ze to on vysvetloval zklamanim v predchozich vztazich atd,,az to bylo silene,,,a ja se nechala dohnat az na dno..ale pres vse ,,i kdyz to trvalo jsem se dostala,,srazilo me to,,ze jsem neumela pochopit,,ze kdyz tvrdi ,,ze miluje,,proc se to vse deje,,ve vysledku,,se clovek dovedel,,ze vse to zavinil sam,,ostatne,jako vsechny prede mnou,,a aspon pry vim,proc s nim zadna nevydrzi,,ale pak dokazal tvrdit,,ze nikdy nic takove nerekl,,a argumentm,,ze se chci rozejit slusne,ze zacatku prosil,brecel na kolenach,,pak postupne dusil chovanim,,vybuchy,argumenty neuznaval,,jen sve vymysly"! To neslo ustat bez ujmy,,prestavala jsem jist,,na dotaz ,zda zustat,,odpoved vzyd,,kdybych drzela hubu radeji,,a jine…clovek nechapal to jednani,,bylo toho vice,,a kvuli takovemu cloveku jsem chtela si menit zivot?